Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Ani čtvrtá třída. Chybí hráči a hřiště nesplňují předepsané parametry. Zatímco Sedlec nebo Velké Bílovice, tedy místa, kde se hrají nižší okresní soutěže, se mohou pyšnit třeba i dvojicí hřišť splňujících podmínky, obyvatelé na začátku zmíněných obcí o nich mohou jen snít. Přitom v Borkovanech se fotbal před revolucí hrával, na kraji obce tam stojí hřiště, které ovšem nesplňovalo podmínky, a tak postupem času zpustlo.

Starosta obce, jenž má ve svém znaku kraslici, ovšem na fotbal vzpomíná. „Je pravda, že na našem fotbalovém hřišti se hrála nějaká žákovská soutěž naposledy snad před patnácti lety. Pak přestalo splňovat základní podmínky na kabiny, sprchy. Nic takového jsme tam neměli, i když plány na jejich vybudování byly. Mužský fotbal pak v obci není k vidění už více než dvacet let. Snad ještě za minulého režimu. Kdysi tu byl i okresní přebor," poznamenal první muž Borkovan Radek Valenta s tím, že se fotbalisté z obce rozutekli po okolních vesnicích. Našli uplatnění ve Velkých Hostěrádkách, Moutnici, Těšanech nebo Šitbořicích.

Přesto v obci na pomezí Břeclavska a Brněnska fotbal úplně nezanikl. V centru obce za pomoci dotací vyrostlo nedávno oplocené multifunkční hřiště s umělým povrchem, kde se hraje malý fotbal. „Fotbal se u nás hraje, soutěž ale ne. Každý víkend hráváme na umělce malý fotbal, staří proti mladým, po hřišti běhá i deset až patnáct dětí, něco jako naše přípravka. Správce hřiště na ně dobrovolně dohlíží," vysvětluje Valenta.

Přiznává, že „velkou" kopanou do obce asi nevrátí. „Najít mezi našimi 780 obyvateli minimálně jedenáct fotbalistů, to by byl celkem zázrak. U dětí navíc potřebujete jedenáct vrstevníků. To u nás není možné," dodává.

Stejný problém stál u konce tělovýchovné jednoty v Dobrém Poli. To má dokonce jen 435 obyvatel a základna fotbalistů postupně vymizela. „Naposledy se v obci hrála fotbalová soutěž snad na samém počátku devadesátých let minulého století. Pak si ještě naše hřiště půjčili Novosedelští, když si své hřiště spravovali po povodních. Od té doby ale na hřišti pořádáme maximálně tři turnaje v malé kopané ročně. Hráči od nás našli uplatnění v Novosedlech, Pasohlávkách nebo v Mikulově. Ale travnatou plochu využíváme i jinak. Třeba na dětské dny a posledně i na dostihy chrtů," připomíná předseda tamního Sokola Vít Černý.

A přidává jednu kuriozitu. Dobropolské fotbalové hřiště je snad jediné hřiště na světě, které je coby slanisko zapsáno jako přírodní rezervace. Rostou na něm totiž vzácné slanomilné rostliny. I proto se smí kosit jen párkrát do roka, a tak se na něm nedá pravidelně hrávat fotbal.Borkovanské fotbalové hřiště soutěžní zápas nevidělo už patnáct let.

Takové Morkůvky nebo Dolní Věstonice jsou jiný případ. Obě obce hřiště mají, ale soutěž přesto nehrají. Dolnověstoničtí se o hřiště starají, využívají jej na oslavy, hody a jiné společenské akce.

Tamní fotbalisté pak najdou uplatnění v okolí, hlavně ve vedlejších Horních Věstonicích. To je další kuriozita. V obci se 433 obyvateli působí hned dvě fotbalová mužstva, obě v nejnižší IV. třídě. Ovšem každé v jiné skupině.

Morkůvečtí pak před šesti lety nahradili hřiště na konci obce víceúčelovou sportovní halou, kde se může hrát volejbal, tenis, nohejbal nebo malý fotbal. Fotbalová soutěž dospělých tam ale chybí.

Úplnou absencí fotbalového pažitu se mohou „pochlubit" i Bohumilice, městská část Klobouk u Brna. „Tam fotbalové hřiště není. A co pamatuju, nikdy ani nebylo," řekl předseda Okresního fotbalového svazu Břeclav František Stejskal.