Letní přípravu jsi ještě absolvoval s áčkem, poté jsi odchytal pár přípravných utkání, ale druhou ligou sis v Břeclavi nezachytal. Neměl jsi před sezónou nabídky odjinud?
Počítal jsem s tím, že tuto sezonu strávím v Břeclavi, především v B-týmu mužů, ale chtěl jsem se podívat i na zápasy áčka, se kterým jsem trénoval. Bohužel tomu tak nebylo. Nabídky z jiných klubů jsem nějaké sice měl, ale i kvůli škole jsem chtěl zůstat v doma.

Do branky A-týmu tě nepustili Petr Žurek a Jarda Chvátal. Jak jsi s nimi vycházel? Byli pro tebe kamarádi nebo spíš konkurence?
Vycházel jsem s oběma dobře a pořád vycházím. S Petrem si rozumím víc, protože se s ním potkávám častěji a mám k němu tak nějak blíž.

Šanci jsi tedy dostal jen v béčku, kterému se vůbec nedařilo a sbíralo porážku za porážkou. Nebylo to pro tebe zklamáním chytat jen krajskou ligu?
Určitě, byl jsem zklamaný. V béčku jsem byl v zápasech hodně vytížený počtem střel, ale myslím si, že bych i ve druhé lize mohl předvést dobrý výkon. Bohužel jsem dostal příležitost jen v jednom přípravném utkání proti Trnavě. A na mou psychiku samozřejmě dobře nepůsobily ani ty porážky v krajském přeboru.

Navíc tě v polovině října zbrzdilo zranění ramene.
Ano, měl jsem silně pohmožděné pravé rameno ze zápasu proti Kroměříži. Léčení trvalo celý měsíc, dostal jsem hned ortézu a lékař mi předepsal rehabilitace, které mi pomohly od bolesti. V nějakých případech to pořád ještě cítím, například během Vánoc se mi opět vrátila bolest, tak jsem musel odtrénovat přípravu pod zklidňujícími léky.

Do hry ses po zranění ani pořádně nedostal a odešel jsi v listopadu i s Ondrou Bartošem na hostování do konce sezóny k juniorům Senice do první slovenské ligy. Co bylo tvým impulsem k tomu, abys odešel z Břeclavi?
Nashromáždilo se toho víc. Impulsem k mému odchodu do Senice byly neshody s trenérem Kundelou, nelíbila se mi jeho komunikace se mnou. Po zranění jsem se připravoval dvakrát až třikrát denně, ovšem na zápasech béčka jsem pouze zahříval střídačku. Dalším impulzem bylo i to, že jsem chtěl konečně okusit pocit vítězství, který jsem neznal už od srpna, a chtěl jsem si zkusit juniorkou soutěž.

Senica na tom v tabulce není vůbec špatně. V jaké situaci se momentálně tým nachází a jaké má ambice?
Tým má jasný cíl, kterým je postup do extraligy juniorů, ale nebude to nic lehkého. Ze západní skupiny první ligy juniorů jsme postoupili z prvního místa. Momentálně jsme v souhrnné tabulce, kde jsou i týmy z východu Slovenska. Nyní jsme třetí s jednou výhrou a jednou výhrou po nájezdech.

Jak daleko je ještě do vysněného postupu do extraligy juniorů?
Čeká nás ještě deset zápasů s týmy z východu Slovenska. Vytvořila se nová tabulka, kde je celkem deset týmů a první dva postupují do baráže o extraligu. Tam se utkají ještě s posledními šesti nejhoršími týmy z extraligy juniorů. Takže cesta je ještě dost daleká.

Ze začátku jsi chytal celé zápasy, nyní často střídáš. Jaká je v Senici brankářská konkurence?
Jsme podle mě s Hollým vyrovnaná dvojice. Trenér nás točí. Hodně se podporujeme, nezávidíme si, kdo chytá, rozumíme si a podobně. Určitě proti sobě nic nemáme.

Sleduješ i dění v břeclavském klubu?
Dění v břeclavském klubu samozřejmě sleduji. Každý den navštěvuji internetové stránky a když mám volno, zajdu i na zimní stadion za kamarády, popřípadě na nějaký zápas.

Řešíš nějak svou brankářskou budoucnost? Máš představu, kde by jsi chtěl zakotvit v příštím ročníku?
Mou budoucnost řeším zatím jen zlehka. Do konce sezony musím být na Slovensku. Po sezóně se vracím zpět do Břeclavi, kde podstoupím letní přípravu a potom se uvidí. Budoucnost začnu víc řešit až po sezoně a hlavně po maturitě. Ale chtěl bych být v A-týmu tady v Břeclavi, ale ještě si to musím v hlavě všechno urovnat. Věkem jsem stále junior, takže bych mohl jít i někam do juniorky. Nějaké nabídky už jsem obdržel, ale myslím, že bych se už mohl prosadit naplno v mužském hokeji, nejlépe v dresu Břeclavi.