Dlapa: Naše přesilovky dělají kouči jizvy na srdci

Snad na všech fotkách musí vyčnívat. Obránce hokejistů Břeclavi Ondřej Dlapa je se svými téměř dvěma metry a sto kilogramy nepřehlédnutelný. Na ledě i v civilu.

Co mu ale vadí, je zima. „I když jsem nabalený, že se nemůžu ani pořádně hýbat, je mi pořád zima,“ říká obr s úsměvem.

Sezonu jste začínal v juniorce Komety Brno. Kdy přišla nabídka z Břeclavi?
Dá se říct, že letní suchou přípravu i přípravu na ledě jsem strávil s áčkem Komety. Po přípravě jsem šel zpátky do juniorky, kde jsem odehrál pár zápasů. Juniorku jsem hrál, dá se říct, pět let, takže se trenéři a vedení domluvilo, že půjdu na hostování do Břeclavi. Byla to pro mě nová zkušenost a myslím, že je to tak lepší.

Předpokládám, že jste nepřišel do úplně neznámého prostředí. Koho v kabině Břeclavi jste znal?
Neznámé prostředí? To určitě ne. S Jirkou Novákem jsem hrával v Karlových Varech a Kubu Lysoně a Tomáše Popolanského znám z Komety. Znal jsem i Petera Beneše, který byl kdysi na zkoušce právě ve Varech.

Pod trenérem Konečným hráváte pravidelně, dostáváte dost prostoru a chodíte i na přesilovky. Jak byste zhodnotil své výkony?
Od hodnocení výkonů je tady náš trenér, sám sebe nedokážu nějak zhodnotit. Trenér naší lajně vždycky říká, že z těch našich přesilovek má jizvy na srdíčku, ale že občas dokážeme dát i nějaký ten gól, pokud nám v ní soupeři zrovna neujedou sami na bránu.

Dá se tedy říct, že jste v Břeclavi spokojený?
To ano, musím říct, že je tady asi nejlepší parta, co jsem v kabině kdy zažil. Všechno tu bez problému klape. Trenéři se snaží, abychom šli svými výkony nahoru. I kustodi dělají vše pro to, aby nám nic nechybělo a my byli spokojení.

Co vám dělalo největší problémy při přechodu od juniorského k seniorskému hokeji?
Juniorka je hodně rozlítaná, hraje se rychleji. V mužích už se hraje víc hlavou. Ze začátku jsem hodně zbytečně létal od rohu do rohu a nedržel puky. Hned jsem je zbytečně od sebe odhazoval. V tom byl asi ten největší problém.

Postupem času se stáváte postrachem soupeřů. Během chvíle jste byl nejtrestanějším mužem v týmu břeclavských Lvů. Předpokládám, že se svými fyzickými parametry vám není hra do těla cizí…
Ne, to není. Snažím se využívat své silné stránky a přece jen, hokej je tvrdá hra, a to k tomu prostě patří. Snažím se soupeři ukázat, že na ledě je moje teritorium, a že každý, kdo do něj vjede, musí počítat s tím, že to může bolet.

Jste ten typ, který se nebojí shodit rukavice nebo vaše vyloučení plynou právě ze hry tělem?
Rukavice se shodit nebojím, ale k tomu letos zatím ani jednou nedošlo. Vyloučení mám hodně za hru tělem, a taky mi občas ujedou emoce na rozhodčím. To si vždycky vyčítám až po zápase.

Jak jste na tom s fyzičkou? Po zápase musíte z dresu vykroutit litry potu, ne?
S fyzičkou na tom nejsem špatně, měli jsme v Kometě jak na suchou přípravu, tak i na ledě pořád dvoufázové tréninky. Celou sezonu se to snažím co nejvíc udržovat a dělat i něco navíc. Ale samozřejmě se občas objeví nějaký ten trénink nebo zápas, po kterém jsem zralý tak akorát do márnice.

Břeclav už si zajistila pozici v play-off. Koho ze soupeřů byste si přál ve vyřazovacích bojích?
To opravdu nevím. Každý soupeř bude těžký a bude záležet jen na nás, jak se s tím popereme. V play-off už se nedá vybírat, jestli je ten soupeř slabší nebo silnější. Je to úplně jiná soutěž, ve které jde o všechno. Všichni hráči jedou na sto deset procent. Základní část dohrajeme, jak nejlépe dovedeme. Pak se uvidí, koho chytneme.

Máte svůj hokejový vzor?
Hokejový vzor nějak nemám, ale i když to bude znít jako klišé, hodně obdivuju Jaromíra Jágra. Ten borec je „pan hráč“ a dokázal toho strašně moc.

Jak se vám daří spojit studium s hokejem?
To je asi nejhorší otázka. Letos maturuji, takže se ve škole snažím, jak to jde, ale hokej je u mně prostě na prvním místě.

Otázka na závěr, jak zvládáte ty ohromné mrazy venku. I na zimním stadionu musí být větší zima než obvykle…
Nezvládám to vůbec, jsem pořád nabalený v oblečení, že se nemůžu ani hýbat. A stejně mi je pořád zima. Na zimáku je to podobné. Pár cvičení mi na tréninku trvá, než se zahřeju.