Půjde o bilanční rozhovor, ve kterém se budeme ohlížet za vaší érou v Břeclavi, nebo je tu šance, že se při podobném povídání můžeme setkat třeba zase za rok?

Stále je ve hře pokračování v klubu. Ovšem za určitých podmínek. S vedením města jsem jednal na přelomu roku o tom, že by se mělo na chodu klubu podílet víc než dosud, aby byla sezona zajištěná.

Situace je ale podobná jako v minulých letech. Co se změnilo?

Měl jsem k tomu dva důvody. Za prvé: ostatní kluby ve druhé lize rozpočet neustále zvyšují a úroveň soutěže tak stoupá. Druhý důvod byl, že za pět let v klubu jsem trochu vyhořelý. Jde o dlouhou dobu a sezony se v podstatě opakovaly. Nikdy jsme nehráli o čelo, ani vyloženě o záchranu. Trochu cítím ztrátu motivace.

S čím jste do jednání s břeclavskou radnicí vstupoval?

Upozornil jsem vedení města na současnou situaci. Chceme, aby podpořilo klub jako jiná města svoje druholigové kluby. Za posledních pět sezon jsme dostali dotace opravdu nízké. Stejná byla i podpora hokeje za minulého vedení města. Věřil jsem, že se to změní.

Jaké jsou nyní možnosti dalšího vývoje?

Nabídli jsme městu několik variant. Buď podpoří klub výraznější částkou, aby si mohl dovolit lepší hráče a jeho postavení v tabulce bylo důstojnější než v posledních letech. Druhá možnost byla taková, že společně vytvoříme občanské sdružení nebo firmu, a pokračovali bychom společně. Třetí varianta je, že se licence předá městu a jeho vedení bude hokej dělat samo. Aby mělo své peníze pod kontrolou.

Na zastupitelstvu minulý týden drtivá většina rozhodla, že dotace pro dospělý hokej zůstanou ve výši čtyř set tisíc korun do konce roku. Cítíte, že je ještě prostor pro další jednání?

Pokud dotace zůstane v této výši, klub sestoupí. Toho já se nehodlám účastnit. Ale pokud město bude mít zájem, rád budu s ním jednat. Definitivně má být o dotacích jasno až v polovině dubna.

Jestliže všechny možnosti spolupráce selžou, co bude dál?

Pokud od města nepřijde nějaká iniciativa nebo se nedohodneme, chci udělat veřejnou nabídku břeclavskému subjektu nebo městu. Nabídnu licenci i hráče, kteří patří klubu. Pokud někdo prokáže, že je schopný druhou ligu hrát a udržet, nemám problém s tím, na něj všechno bezplatně převést. Pokud se někdo přihlásí, chceme, aby licence zůstala v Břeclavi. Pokud ne, prodáme ji, a když o ni nebude zájem, nepřihlásíme soutěž, a tím pádem zanikne.

Je to varianta, kterou považujete za nejpravděpodobnější?

Nechci předbíhat událostem. S vedením města jsme jednali dvakrát. Jasně jsem řekl, za jakých podmínek se soutěž dá hrát dál, a za jakých podmínek jsem ochotný se na tom podílet.

Bez podpory zvenčí je vaše další pokračování tedy nemyslitelné?

Nemůžu to už táhnout sám. Musíte vidět, co další města do svých druholigových klubů dávají. U nich je vidět, že zájem samospráv a zřejmě i místních firem o sport, tam prostě je. Bohužel musím říct, že na Břeclavsku ho necítím. Je to škoda.

Chybí nejen podpora firem, ale i fanoušků. To je velký argument pro odpůrce dotace.

Na jedné straně je Břeclav, o pár kilometrů dál Hodonín. Břeclavský stadion je daleko hezčí, větší a luxusnější, ale Břeclav asi není tradiční hokejové město. Lidi prostě na hokej nechodí. Ale co jsem slyšel, nechodí ani na třetí ligu ve fotbale. To je hrozné.¨

Tak proč tedy držet dospělý hokej, když břeclavské diváky nezajímá?

Moje prvotní motivace a podmínka, proč jsem do hokeje šel, byla, že chci pomáhat mladým hráčům v přechodu do dospělého hokeje, který pro ně není snadný. A spousta klubů se této cestě vyhýbá. Nešel jsem do hokeje proto, abych jím vydělával peníze. Naopak mi jich to spoustu stálo. A taky nervy a čas. Hlavně čas.

Co vám břeclavské hokejové angažmá dalo?

Víc jsem se přiblížil sportu. Podíval se do zákulisí, seznámil jsem se se spoustou zajímavých lidí. Je to velká zkušenost, i když nevím, jestli ji někdy v budoucnu nějak zužitkuju. Je zkrátka něco úplně jiného sedět v ochozech, a stát na hráčské lavici. Pokud v Břeclavi nebudu pokračovat, toho času rozhodně nelituju.