Sadílková: O medaile nás připravil zbytečný respekt

Nechybělo mnoho a mohlo se hrát v Břeclavi a Hodoníně. Nakonec ale zvítězila dvojice Zlín-Přerov. Přestože české hokejistky hnaly kupředu davy lidí na vyprodaných zimních stadionech, na víc jak šesté místo to letos nestačilo. Vítězství ale Sadílková sbírá o to víc na domácí scéně, její Karviná vyhrála bez zaváhání základní část ženské extraligy a teď prochází slušně i nadstavbou.

Rok se s rokem sešel a znovu jste se podívala na světový šampionát do 18 let. Čím se tato nominace lišila od té loňské? Potěšila více? Počítala jste s ní?
Rok od roku je to těžší, protože konkurence stále stoupá. Mladší holky jsou čím dál lepší, protože mohou hrát soutěže s chlapci. I kvůli zvětšující se konkurenci v ženském hokeji jsem s nominací vlastně ani moc nepočítala.

Pomohlo vám v nominaci, že jste se zúčastnila mistrovství světa už vloni? Z kolika dívek trenéři nakonec vybírali?
Nemyslím si, že by mě nominace z minulého roku nějak pomohla k té letošní. Musela jsem se probojovat přes třicet dívek, což byla taková širší nominace.

Spoustu spoluhráček už jste z loňska znala a měla jste v týmu i oddílové spoluhráčky. Čím jste se bavily ve volném čase? Kluci většinou sledují filmy, hrají playstation nebo karty…
No, bylo to hodně podobné. Svůj volný čas jsme vyplňovaly hraním her na playstationu a sledováním filmů.

Na turnaji jste hrála ve čtvrtém útoku. Jak často vás trenér pustil na led?
I když jsem hrála jen ve čtvrté lajně, cítila jsem se být součástí týmu. Velice si vážím příležitosti být součástí tohoto družstva, protože s každou minutou na ledě získávám zkušenosti do dalších svých hokejových sezon. Ty můžu zúročit jak v ženské reprezentaci, tak ve svém klubu.

Na turnaji jste vyhráli jen jeden zápas proti Ruskám. Ostatní týmy byly nad vaše síly nebo se s nimi dalo hrát?
Proti zámořským týmům jako Kanada a Spojené státy se naše síly ještě nedají srovnat. S ostatními týmy se snažíme držet krok, ale bohužel štěstí bylo letos často na jejich straně.

Hodně napínavé bylo čtvrtfinále s Německem (1:2), které rozhodlo o tom, že český tým nebude hrát o medaile. Nebyly už na vyrovnání síly?
Do začátku zápasu jsme vstoupili s respektem, kvůli kterému mělo Německo převahu. Ve druhé a třetí třetině jsme zvyšovali svůj výkon, ale bohužel jsme už nedokázali vstřelit více než jednu branku. Stálo nás to nakonec postup a hru o medaile.

Šesté místo je po tom čtvrtém z loňska asi trošku zklamáním, ne? Jak to hodnotili trenéři?
No, máte pravdu. Je to po loňském světovém šampionátu krok zpět. Trenéři byli zklamaní, ale hodnotili to i z té pozitivnější stránky. Alespoň jsme nehrály o sestup do nižší divize.

Na šampionátu opět dominovaly zámořské celky. V čem byly tak nedostižné, že na ně neměly ani skandinávské celky?
Každý tým se snaží vyrovnat zámořským celkům, něco od nich okoukat. Ale zatím jsme nedocílily takových podmínek jako mají oni, aby byly naše síly a technika na stejné úrovni.

Šampionát navštívilo celkem 17500 diváků. Na český tým chodily vyprodané stadiony, ne?
Ano, diváci nám dávali hodně síly, a tímto bych jim i chtěla poděkovat za to, že nás doprovázeli z tribun každý náš zápas, ať jsme hráli ve Zlíně nebo v Přerově.

Dokázala jste vnímat, že vás v boji o páté místo hnalo kupředu více než tři tisícovky diváků?
Myslím si, že diváci nás v tomhle zápase hnali hodně dopředu. Byl to příjemný pocit hrát před tolika lidmi. To se mi ještě nestalo a asi ještě dlouho nestane. Je to určitě vzpomínka na celý život.

Loni jste přestoupila z Brna do Karviné. Proč jste si vybrala právě tento klub?
Do Karviné jsem přestoupila jednoduše proto, že tam hráčky mají daleko lepší podmínky pro hokej, než v jakémkoliv jiném týmu na Moravě.