Čemu jste se v poslední době upřímně od srdce zasmál?
Směji se každý den, když se podívám na kalendář, protože jsem učitel a blíží se třicátý červen.

Jste v soukromí také takový humorista, jak vás lidé znají z vašich kreslených vtipů?
Na to, jaký jsem humorista v soukromí, byste se měli zeptat lidí okolo mě. Obecně to tak většinou ale nefunguje. Převážně když je člověk humorista, tak doma to bývá právě naopak. Dobře to vykresluje poslední vtip z mé knihy s názvem A tak my tady žijem.

Co vás inspiruje při vytváření vašich kreseb?
Inspiruje mě mé okolí, stačí se dívat a poslouchat, co se děje kolem. Vzhledem k tomu, že se výtvarné činnosti věnuji již dlouhou dobu, náměty mi dodává i rodina a kolegové. Někdy však stačí jen překreslit situaci z mého okolí do podoby kresleného vtipu.

Poznal se už někdo ve vašich kresbách?
Postavy opravdu někdy definuji cíleně, ale spíše je vztahuji k určitým situacím. V některých případech je přímo záměrem, aby se dotyčný v mých vtipech poznal. Na rozdíl od autorů beletrie, kteří píší, že podobnost s postavami je čistě náhodná, já naopak říkám: „Ano, jste to právě vy!“

Dotklo se v minulosti někoho, že byl vyobrazen ve vašich vtipech?
Dotčen se nikdo necítil, protože každý soudný člověk ví, že kreslený vtip je nadsázka.

Z čeho byste si nikdy ve svých vtipech neudělal srandu?
Mám určité autocenzurní hranice, které nechci překročit. Jedná se zejména o neštěstí druhých lidí, když se někomu přihodí něco tragického. Ne, že by mne ten vtip nenapadnul, ale ze zásady bych jej nepublikoval. Je to i v souvislosti s tím, že se často lidé v mých vtipech poznávají.

Spolupracujete na vašich kresbách s někým?
Jedná se o čistě autorskou tvorbu s jedinou výjimkou, a to je Týdeník Školství. Je to týdeník čistě ze školního prostředí a zde je spoluautorem kolega Leopold Králík.

Hodláte předat žezlo v kreslení nějakému nástupci v rodině?
Žezlo se mi předat nedaří, moji synové mají hodně odlišných zájmů. Navíc bych si přece doma nevytvářel konkurenci!

Jak vnímá vaše kreslení rodina?
Manželka kreslení vnímá pozitivně, zejména když je za něj honorář. Ze začátku mé kreslení bylo v rodině vnímáno spíše jako „zašívací“ volnočasová aktivita, ale léty jsem prokázal, že tomu tak není. Dnes se jedná v podstatě o mou druhou profesi.

Jaké máte pocity z vaší nově vydané knihy?
Mé pocity jsou už deset let staré, protože se jedná o aktualizovanou publikaci z roku 2007. Samozřejmě mě těší, že i po deseti letech od prvního vydání je o mou knihu stále zájem. Pokud někde v souvislosti s vínem vystavuji, tak se stále prodává. Z toho důvodu také vyšlo nové rozšířené vydání, a to mě opravdu těší. Pocity jsou tedy uspokojivé, protože lidi se o mé vtipy pořád zajímají.

Jaký máte vztah k vínu?
Vztah k vínu mám velmi pozitivní, podle mého názoru se v tomto kraji s vínem nelze nepotkat. K mé knížce vždy napsal úvod někdo, kdo má s vínem co do činění. Když pak člověk kreslí vtipy v tomto regionu, nemůže tuto tematiku vynechat.

Kdy jste se dostal ke kreslení?
V podstatě kreslím už od studentských let, ale zlom nastal po Sametové revoluci. V té době jsme i my politicky neprověření mohli začít svobodně publikovat. V devadesátých letech jsem začínal v nakladatelství Trnky-Brnky, stejnou dobu uveřejňuji kresby i v Novém životě – možnosti vtipně reagovat na dění v regionu si dodnes velmi vážím, umožňuje mi to být kreslířsky „vždy ve střehu“.

Přemýšlel jste na tím, jak dlouho hodláte v kreslení pokračovat?
To nejlépe shrnu slovy: dokud udržím myšlenku, tužku a moč – přesně v tomto pořadí.

ADAM PAVELKA