Pokud se k tomu člověk vydrží hezky tvářit, držet rytmus a po třech minutách intenzivního tance nezkolabuje, může získat druhé místo ve verbuňku na Mezinárodním folklórním festivalu ve Strážnici. Stejně, jako se to letos už podruhé podařilo pětadvacetiletému medikovi Stanislavu Popelovi z Perné.

„Verbuji už odmalička. Kroj jsem na sebe poprvé obléknul v šesti letech. Verbuňku jsem se začal věnovat v jedenácti,“ vzpomíná na svoje začátky Popela s tím, že nejdůležitější je, že ho, byť silově náročný, tanec baví.

Příprava na soutěže je ve verbuňku důležitá stejně jako v každém jiném sportu. „Příprava zkrátka musí být. Nejde jen o fyzickou připravenost. Důležitá je také volba písničky, na kterou tanečník verbuje,“ upozorňuje pětadvacetiletý medik. Jak však dodává, choreografii si ke svému verbování nepřipravuje žádnou.

„I kdybych si ji připravil, verbuňk je tak náročný a rychlý tanec, že bych ji jen stěží využil. Člověk musí především poslouchat muziku,“ zamýšlí se mladý muž, který se kromě verbuňku aktivně věnuje například jízdě na kole nebo posilování.

„Před pěti lety, před třemi a dvěma lety se mi podařilo uspět v soutěži o Stárka Podluží. Strážnice je však zatím nejspíš mým největším úspěchem,“ usmívá se muž, kterému přípravy na soutěž zaberou dva až tři měsíce.