VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Rytmus si pamatují i mnohé dnes již babičky

Břeclav /ROZHOVOR/ - Sedmdesátiny oslaví v pondělí vynikající hudebník a známý kulturní pracovník Stanislav Reichmann.

3.9.2010
SDÍLEJ:

Sedmdesátiny slaví v pondělí šestého září vynikající hudebník a známý kulturní pracovník Stanislav Reichmann.Foto: Archiv

Starobřeclavský rodák se sice chvíli živil jako výpravčí, ale později se zcela oddal kultuře. V posledních letech se zapsal do povědomí zejména cimbálovou muzikou Husaři, vlastním hudebním vydavatelstvím a také prací hudebního režiséra. „Končit, to já se ještě nechystám,“ říká jubilant.


Co se týká typů hudby, váš záběr je široký, lidé se vám nepletou?
Těžko bych všechny spočítal, protože jsem hrával v cimbálových muzikách, tanečních orchestrech, jazzových uskupeních. Věnoval jsem se metodice s dechovkami, hraji i takzvanou vážnou hudbu. A to musím přičíst ještě organizace festivalů, přehlídek, členství v porotách hudebních i pěveckých, nácviky s kapelami. Někdy, pravda, mně vypadne jméno, ale když člověka vidím, zařadím jej.

Škála je to široká, ale někde musel být začátek, nějak se to muselo vyvíjet…
To je jasné. Je opravdu málo těch, kteří přijdou k učiteli hudby a řeknou, že jejich nadaná ratolest se začne učit hned na dva hudební nástroje, třeba na tympány a na harfu. Já sem začal s houslemi v břeclavské hudební škole. Bavilo mě to a myslím, že i šlo. Jako houslista jsem se taky začlenil i do prvního hudebního tělesa ve svém životě. Mé hry si všiml pan učitel Josef Kobzík starší a řekl, abych přišel, že jeho syn zakládá muziku. No a tak jsem se s Jožkou Kobzíkem i já stal zakládajícím členem Břeclavanu.

Kdy vzala kariéra houslisty za své? Přechod od houslí ke kontrabasu se dá pochopit, ale přesto…
Ani to nebylo tak přímočaré. V Břeclavanu jsem začal hrát terc s učitelem Pavlem Čechem, později kontry. Dále mně učaroval klarinet a učil jsem se na něj v hudební škole. Potom jsem se potkal s vynikajícím kontrabasistou Arnoštem Smolíkem a ten mě objevil pro tento nástroj. Studoval jsem jej tři roky na Konzervatoři v Brně u profesora Karla Kopřivy.

To měla cimbálovka vystaráno – tercáš, kontráš, basista a ještě klarinetista v jedné osobě!
Když ale mě to táhlo jinam, k hudbě moderní, zejména taneční. Aniž bych na folklor zanevřel, šel jsem tím směrem. Nejdříve jako člen orchestru Jana Ondřeje, ale to již jako saxofonista a kontrabasista. Později na stejné nástroje v Jitřence a Stylu. To jsem jen sbíral zkušenosti, ale v roce 1963 jsem již založil taneční orchestr Rytmus.

No ano, Rytmus, to byl pojem. Řekl bych, populární a vynikající hudební těleso, které patřilo ke špičce v Jihomoravském kra­ji.
Možná to zní neskromně, ale rád přiznávám. Myslím, že tento orchestr si pamatují i mnohé dnes již babičky, které při jeho hudbě tancovávaly třeba na Čajích o páté v břeclavském Sadu. Rytmus, to ale nebyly jen taneční zábavy, to byly i samostatné koncerty a troufli jsme si, podotýkám, že úspěšně, i na hudební doprovod soutěží ve společenských tancích.

Potom jste se ale znovu vrátil k folkloru, že?
Kdepak, to byste udělal obrovský skok. Potom totiž přišlo účinkování ve známé a populární slovenské skupině Profily, kde jsem byl plných jedenáct let. A až nyní přichází návrat k folkloru. V roce 1990 jsem byl znovu zakládajícím členem. Tentokrát cimbálové muziky Husaři, které jsem vedoucím i uměleckým vedoucím dodnes. Letos slavíme dvacáté výročí založení. A musím říct, že kromě dobré muziky, mně tato parta dala ještě něco, co se dá těžko ocenit. Pomohli mně přestat kouřit. Takže jsme totálně nekuřácká cimbálová muzika.

Nevynechali jsme něco?
Já bych nezapomněl. Hraji na kontrabas v Břeclavském komorním orchestru při Základní umělecké škole Břeclav. To je zase jiný typ hudby, který je pro mě vždy novou výzvou. I když se o této hudbě zmiňuji až nyní, není zdaleka na posledním místě žebříčku mých hudebních lásek.

JAN KRIŽKO

3.9.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Motoráček zvaný Hurvínek.

Historický vlak Hurvínek se v pondělí vrátí zpátky na koleje

Ilustrační foto.
AKTUALIZOVÁNO

První vertikální farma. Firma vypěstuje ekologické saláty v patrech nad sebou

Přišel o nohu a nechtěl, aby ho zachránili. Svůj příběh říká začínajícím řidičům

Brno - Přestože při dopravní nehodě před třemi lety přišel o pravou nohu, třiačtyřicetiletý Aleš Eger se své lásky k motorkám nevzdal a jezdí dál. Vozí s sebou batoh, který měl při nehodě. „Je to takový můj talisman. Připomíná mi, že už se nemusím vrátit domů," říká Eger. Ve čtvrtek o svých zkušenostech vyprávěl na Integrované střední škole automobilové v Brně na akci pro nezkušené a začínající řidiče Jezdím cool.

Největší obavy důchodců? O zdraví i z migrantů, ukázal dlouholetý výzkum

Brno – Jak vnímají lidé odchod do důchodu a z čeho mají největší starosti? Na podobné otázky i mnoho dalších hledali odpověď výzkumníci z Provozně ekonomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. Několik let analyzovali pomocí dat z evropských šetření, dotazníků i hloubkových rozhovorů kvalitu života českých důchodců. Ve středu představili výsledky.

Nedostatek WC? Znojmo zvažuje obnovu veřejných toalet v Horním parku

Jižní Morava - Především starší lidé si ve městech na jihu Moravy občas postěžují na málo veřejných toalet. Ve Znojmě by se situace mohla zlepšit. Jinde další WC zatím neplánují.

Opilý psychicky nemocný vyhrožoval, že skočí pod vlak. Předtím už skákal z mostu

Břeclav – Třiadvacetiletý mladík vyhrožoval ve čtvrtek dopoledne v Břeclavi tím, že skočí pod vlak. Městskou policii na muže, který je strážníkům dobře známý, upozornil asistent prevence kriminality po jedenácté hodině.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies