Wericha miluju, říká režisér Jiří Brabec

Je sobota večer, asi hodina před začátkem představení Robin Zbojník. Sedmdesátiletý Brabec slavného herce a lidového filozofa představuje při představeních v podání boleradického souboru a roli si doslova užívá.

„Co máme společného? Asi nic. Ale odjakživa ho miluju. Líbí se mi, že byl opravdu moudrým člověkem. Jakmile něco řekl, tak to platilo,“ říká Brabec se smíchem.

Doma má záznamy Werichových filmů a divadelních her, v nichž působí s Jiřím Voskovcem nebo Miroslavem Horníčkem. Když je v dobrém rozmaru, neváhá si pobrukovat písničky, na jejichž vzniku se Werich podílel.

„Znám je už od dětství. Pamatuju si, že jsme si je zpívali jako kluci. Strašně se potom divím, že třeba kolega Zbyněk Háder (představitel Jiřího Voskovce – pozn. red.) se je musel učit,“ pokračuje Brabec ve vyprávění.

Filmy Císařův pekař a Pekařův císař, kde Werich hraje titulní dvojroli, se staly pevnou součástí vánočních svátků nebo Silvestra. Slavný herec v nich exceluje. Přesto snímky působí s odstupem času jako propaganda totalitního režimu.

„Werich působil levicově už ve filmech s Voskovcem. Typický je třeba Hej, rup. V mých očích si tím ale neuškodil. Nesmíme zapomenout, že byla jiná doba. Zajímalo by mě, jak by se choval dnes a jaké by měl názory,“ zamýšlí se Brabec.

Je přesvědčený, že Werich vždy bojoval proti něčemu, co považoval za nespravedlivé. „Tehdy tak možná viděl, že je plno chudých lidí bez zaměstnání. Postupem času se mu zase nelíbilo, že se nesmí říkat pravda,“ krčí režisér rameny.

Minutová ručička v hodinách mezitím poskakuje stále vpřed a v divadle už postávají první návštěvníci. Ačkoliv se Brabec dostane na jeviště zhruba pětadvacet minut po zahájení představení, míří se převléknout. Chybět nesmí pro Wericha typicky pruhované triko a líčení ve tváři.

Opona je pryč, Robin Zbojník začíná.

Zlomte vaz.