Začátek sezony vám vyšel. Jak se od toho odvíjí vaše ambice?

Tým se ve srovnání s loňskem nijak nezměnil. Pro nás to znamená, že se nadále držíme snahy dostat se do play off. Cítíme, že v soutěži jsou týmy, které budou hrát na špici a které patří k favoritům. Jde o Havířov či brněnské Gullivery. S nimi to bude hodně těžké, nicméně bychom chtěli být od začátku soutěže na příčkách zaručující vyřazovací boje. Loni jsme odstartovali hůře 
a dlouho to vypadalo, že budeme hrát spíše o záchranu.

Nyní jste z úvodních třech zápasů vydolovali šest bodů.

Kdyby nám to někdo řekl před začátkem soutěže, brali bychom to. Nešlo totiž o nejlehčí soupeře. Na druhou stranu: v prvním utkání nám vyšlo úplně všechno (výhra s Bystřicí nad Pernštejnem 11:2 – pozn. redakce). Proto i rozdíl byl tak velký. Ve druhém utkání jsme nastoupili proti Havířovu, který je sice nováčkem, ale má dost zkušených hráčů. Ti dříve působili ve vyšších soutěžích. Šli jsme do utkání s mírnými obavami, nebo spíše s respektem. Díky kolektivnímu bojovnému výkonu jsme to však zvládli.

Ve třetím zápase jste poprvé narazili. Co bylo špatně?

Nikomu se nedařilo. Soupeř byl lepší ve všech činnostech hry.

Nebyl tak dobrý vstup do ročníku až trochu na škodu? Myslím tím, zda se hráčům nedostalo do hlavy, že to tak těžké přece jen nebude.

Nemyslím si. Vysoké vítězství bereme s rezervou. Je ale pravda, že si někteří hráči možná mysleli, že to půjde samo. Což samozřejmě nepůjde.

Na Břeclavsku i sousedním Hodonínsku hrají Klobouky nejvyšší soutěž. Jaký má váš tým zvuk mezi hráči? Hlásí se sami?

Tým se skládá z hráčů z několika měst a obcí. Problém je, že Klobouky nemají svoji halu. Zázemí pro trénink tak není takové, aby bylo odpovídající naší soutěži. Možná i proto nedokážeme přitáhnout lepší hráče třeba z Brna. Zatím si musíme vystačit 
s vlastními odchovanci a kluky, kteří hráli dříve jinde. 
V Hodoníně, Bučovicích, Kloboukách a pár dalších okolních obcích.

S takovým výčtem jste doma všude a nikde. Domácí zápasy navíc hrajete v Dubňanech na Hodonínsku. Je pro vás příliš na škodu, i vzhledem k fanouškům, že nemáte své zázemí?

Bylo by super, kdybychom měli konečně svoji domácí halu. Loni jsme jako takové působiště brali Hodonín, letos už jsme se tam nedostali. Bylo plno. Proto hrajeme v Dubňanech. Diváci na nás ale chodili i do Hodonína, ačkoliv to pro ně bylo z ruky. Když bylo play off, tamní hala byla plná. To byl velký úspěch.

V týmu hrajete i s mladším bratrem Markem. Upřímně, napadlo vás někdy, že budete působit ve stejných barvách?

Ano, napadlo mě to, když brácha hrál stejně jako já u brněnských Buldoků. Myslím si, že jsme spolu ale odehráli jen minimum utkání v poháru. I to, že s ním mohu hrát, bylo jedním z důvodů, proč jsem zakotvil v Kloboukách.

Marek nastupuje v první pětce. Vnímáte ho jako oporu týmu?

Přešel z pozice útočníka do obrany, kde mu to svědčí. Nabral více zkušeností. Při řešení různých situací už není tak zbrklý. Patří k tomu nejlepšímu, co teď máme.