Poté, co byl na vrcholu své desetibojařské kariéry totiž přišlo zranění, útlum a sedmadvacetiletý všestranný atlet na dva roky odjel na studijní pobyt do Indonésie. Po návratu zcela změnil, i kvůli vleklému zranění, svůj pohled na atletiku. „Už netrénuji naplno, jen se udržuji zdravý a v kondici,“ říká usměvavý borec.

Dva roky jsi strávil v Indonésii na studijním pobytu. Proč zrovna toto místo?
Splnil jsem přesně záměr, se kterým jsem tam před dvěma lety odjížděl. Mým cílem bylo hlavně získat nové zkušenosti ve svém oboru, zdokonalit si své jazykové schopnosti, naučit se žít samostatně a vypořádat se s tím spojenými problémy. Také to byl takový můj test, jak se na mně projeví dlouhodobé odloučení od rodiny, Břeclavi a taky od stadionu Lokomotivy a mých kamarádů. Do té doby jsem totiž strávil mimo domov maximálně tři týdny v kuse. Jsem poněkud líný člověk, ale pokud už se z nějakého důvodu donutím něco dělat, snažím se to dělat naplno. Proto jsem se také rozhodl zvolit zajímavější variantu studijního pobytu a odjet do jihovýchodní Asie. S odstupem času jsem s touto volbou nadmíru spokojený a mohu, zejména mladým lidem, kteří dnes mají tyto možnosti, podobné rozhodnutí jen vřele doporučit.

Co ti tato exotická krajina dala a co vzala?
Když přemýšlím o tom, co mi tato krajina vzala, napadá mě příhoda s mými zuby, z nichž čtyři si doslova vzal Indický oceán při surfování s dovednostmi průměrného Středoevropana. Jinak mě samozřejmě mrzelo, že jsem se nemohl zúčastnit některých událostí, jako jsou třeba atletické závody, ale hlavně rodinné záležitosti jako Vánoce, nebo oslava loňských babiččiných narozenin v Rakvicích.

Plánuješ se do Indonésie někdy v budoucnu vrátit?
Během pobytu v Bandungu jsem si vytvořil mnoho vazeb. Místní lidé jsou velmi vstřícní a přátelští, tak i já, známý individualista, jsem se jejich stylu snad alespoň částečně přizpůsobil. Plánuji určitě tuto krásnou zemi znovu navštívit.

Jak to tam vypadalo s atletickým zázemím? Byl vůbec čas sportovat?
Indonésii je země, kde se čas vleče pomaleji než Petr Zelinka běžící 1500 metrů (smích). Pokud někdo řekne, že nemá čas, je to určitě jen výmluva. Já jsem měl spoustu práce ve škole, ale čas na stadion jsem si tam dokázal najít stejně jako u nás. Indonésie žije fotbalem snad více než Česká republika. Tomu také odpovídá struktura sportovních areálů, kterých tam není mnoho. V mém hostitelském městě Bandungu jsem však měl možnost pravidelně navštěvovat několik atletických stadionů. S kolegou Jakubem Lacinou, který přijel na návštěvu, jsme se zúčastnili i atletických přeborů Západní Jávy.

Pak tě zabrzdilo zranění achillovky, chvíli to dokonce vypadalo, že by to mohlo ohrozit tvou další atletickou kariéru.
Zranění achilovky pro mě znamenalo hlavně protrápenou sezonu 2009, což byla škoda, protože v té předchozí jsem byl v nejlepší formě.

Teď už jsi zdravý nebo tě noha stále omezuje?
Potíže s achilovkou i další bolístky se mi během šetrné zimní přípravy naštěstí podařilo odstranit.

Letos ses znovu vrátil v dresu Lokomotivy do mistrovských závodů 1. ligy. Jak jsi spokojený se svými výkony?
Letos jsem už v jiné situaci. Atletikou se hlavně bavím. Vím, že už se nedostanu do top formy, soustředím se na to, abych zůstal zdravý, a do tréninků už nejdu zdaleka na sto procent jako dřív. Se svými výkony jsem spokojený, ne kvůli jejich kvalitě, ale kvůli tomu, že jsem se po dvou protrápených sezonách opět vrátil, dokázal se v rámci možností připravit a pak i podpořit naše ligové družstvo. Z atmosféry v našem týmu jsem nadšený. Jsem rád, že se objevují i nové talenty, daří se nám a věřím, že atletika v Břeclavi zůstane na vysoké úrovni. Osobně k tomu chci přispívat i trenérskou prací.

Plánuješ se ještě někdy vrátit k desetiboji?
Desetiboj bych chtěl zkusit, ale jen ze zvědavosti. Chybí mi ten pocit, kdy se člověk totálně zničí a přitom se cítí skvěle, že to zvládl. Pokud budu cítit, že zvládnu všechny disciplíny absolvovat na sto procent, tak do toho půjdu.

Která z disciplín ti momentálně dává nejvíc zabrat?
Momentálně je to spíš kombinace disciplín. V soutěži družstev totiž bojujeme průměrně v patnácti lidech, přestože za družstvo může nastoupit až čtyřiadvacet závodníků. Tak širokou základnu ale nemáme. Většina z nás absolvuje maximální možný počet tří individuálních disciplín plus dvě štafety. Prakticky stejně jsou na tom i naše děvčata.

S přehledem vedeš okresní tabulky vícebojů. Je někdo, kdo by tvé výkony z břeclavských atletů mohl ohrozit?
Přede mnou okresní rekord držel Petr Hlavenka, který mi své výkony rozepsal a na konec připsal „nepřekonatelné“. I tak jsem ho překonal. Můj rekordní desetiboj je tedy ještě více „nepřekonatelný“. (úsměv)

Kromě sportu ještě studuješ? Jaký je tvůj obor?
Se sportem to nemá nic společného, studuji obor Vodní hospodářství a vodní stavby v doktorském programu na ČVUT v Praze.

Chtěl bys u sportu zůstat i po skončení aktivní kariéry jako trenér nebo rozhodčí?
V Břeclavi máme spoustu mladých talentů. Jenom málo z nich však zvolí cestu ke štěstí a úspěchu přes pot a dřinu. O ty, kteří se touto cestou přeci jen vydají, je v našem oddíle dobře postaráno. Kam až to dotáhnou, záleží pak jen na nich. Břeclavská atletika funguje a já budu její součástí tak dlouho, jak jen to bude možné. Chci pomoct vychovávat nadějné atlety.