„Loni jsem byl jen v roli diváka. Hrozně mě tenkrát svrbily nohy a ruce. Mám radost, že jsem si tam teď zajezdil,“ pochlebovala si legenda tuzemského freestyle.
Akrobatické kousky musely ale stranou. „To nebyl freestyle,“ upozornil se zdviženým ukazováčkem. „Jen se závodilo. Ale taky je to mazec.“
Zkušenosti z disciplíny, kvůli níž utrpěl snad tolik zraněný jako středověký rytíř, se ovšem přeje jen hodily.
„Finále se jelo v noci. Já jsem naštěstí zvyklý. Skákal jsem v různých halách s umělým osvětlením. Někteří kluci, kteří jezdí pouze supermoto, měli ale problémy,“ všiml si Kuchař.

Ten pochopitelně mezi vyvolenými, kteří soupeřili o celkový triumf, nechyběl. „Ale byl jsem překvapený. Dojel jsem na docela dobrém jedenáctém místě. To jsem určitě nečekal.“
Šestatřicetiletého freestylového veterána totiž sužovalo zranění. S výronem kotníku měl nemalé trable.
„No, jo. Jenže já si na něm zase ustlal. Spadla mi na něj motorka.“

Další zdravotní komplikace? Ale kdepak. „V pohodě. Pokud chodím, tak můžu závodit. Sice mě bolí navíc i svaly, protože jsem dlouho nic nedělal, ale to přejde,“ mávl rukou.
Kuchaře čeká letos ještě několik prestižních akcí. Mimo jiné v Estonku, Finsku, Švédsku či pražské Sazka Areně.