Bojím se o naši budoucnost

Nemáte také takový pocit, že v poslední době nějak moc padají letadla, že vzedmuté hladiny vod ničí, na co přijdou, a že nálože teroristických bojůvek vybuchují se smrtelnou pravidelností umrlčího chronometru? A čím dál tím častěji.

A to jsem se rozhodl, že zcela programově vynechám naši vnitropolitickou scénu, abychom z toho léta aspoň něco měli.

Již léta mám (jako dlouholetý čtenář sci-fi literatury) takový podivný svíravý pocit. Ne, neděsím se možných vpádů mimozemšťanů, kteří dostali vesmírně nutkavou chuť na sousedovy marhule a na kmocháčkovy rané brambory. Nepředpokládám ani, že by nás ufouni přiletěli oloupit o okurky nakladačky, nebo že dokonce dostali choutky na koprem vonící kvašáky.

Ale co mne trápí, je obava o naši budoucnost. Věřím,že v nejvyšších patrech mrakodrapů (taková je asi moje představa) sedí ti s velkým Ť, kteří se snaží s námi, s malým l, manipulovat. Pokuřujíce z pašovaných kubánských doutníků, tahají za nitky. Nebo je to úplně jinak. Pojídajíce vegetariánské müsli, kují u superpočítačů své démonické pikle.

Jejich pikloidní záměry mají jeden cíl. Unifikovat a co nejvíce sjednotit touhy, přání a potřeby prostých občanů této modravé planety. Od antické koncepce zaměřené na „chléb a hry“ jsme se dostali až k modelu poslušného občana, závislého na ovladači televizních programů, Coca–Cole a chipsech.

Ano, v „mekáči“ či jemu podobném stravovacím zařízení zakoupíme jednotné menu a pak vyplkneme zákonitě i jednotný trus, umožňující recyklaci na hodnotný bioplyn. O to víc mne potěšila zpráva, že EU zrušila zákaz prodeje křivých okurek.

Pro eurokomisaře pro zemědělství Marianna Fischera je to otázka možnosti většího výběru u spotřebitelů. Pro mne je to důkaz, že s lidmi „ zatím“ nelze jednat tak jako s okurkami. U těch byl standard EU takový, že při nejvyšší kvalitě musely být absolutně rovné s minimálním vychýlením maximálně jeden centimetr od osy.

KAREL KŘIVÁNEK. Autor je kurátor a výtvarník