VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Dejte vejce malované či bílé

Fejeton - Velikonoce mám ráda stejně jako svátky vánoční. Možná také proto, že jsem vyznavačem a milovníkem tradic a jejich udržování pokládám za jeden z prostředků k zachování kulturní a národní svébytnosti, snad že symbolizují začátek a konec života pozemského a uzavírají jeho kruh, že jedny příjemně půlí dlouhou zimu a druhé jsou příslibem a nositelem jara.

12.4.2009
SDÍLEJ:

Věra FojtováFoto: Deník

Už dny těsně před Velikonocemi bývaly v mém dětství určující a dané svými zvyky. Ve středu nás rodiče zlobili, že máme všichni svátek, neboť byla Škaredá, ve čtvrtek jsme pojedli cosi zeleného, v pátek nic, neboť byl půst a navíc šup s námi pod tekoucí studenou vodu, neboť ta velkopáteční je léčivá, což i lidová říkanka z Moravy připomíná: Vítám tě, vodičko čistá, odkud jsi přišla? Já jsem přišla z Jordána, viděla jsem Krista Pána, z hor, z řek a z kamení, obmyj se, hříšné stvoření!

To jsou však půvabné lidové zvyky a je na místě připomenout si i křesťanský význam těchto svátků, neboť se z povědomí vytrácí a mnozí z nás už ani nevědí, proč tyto svátky slavíme. Obecně jsou to svátky jara. Jejich význam z hlediska křesťanského je však zcela jiný bez ohledu na to, zda jsme věřící, či nikoli.

O předvelikonočním týdnu, jinak také zvaném pašijový nebo svatý týden, se podle evangelia odehrálo drama umučení, ukřižování a vzkříšení Krista. Začíná Květnou nedělí, kdy Ježíš vstoupil do Jeruzaléma, na Zelený čtvrtek povečeřel naposledy s apoštoly, v noci ze čtvrtka na pátek byl zrazen, souzen a mučen a na Veliký pátek ukřižován, na Bílou sobotu odpočíval v hrobě, na neděli Velikonoční vstal z mrtvých.

Všechno ostatní jsou zvyky lidové. Pečení beránka, malování kraslic, barvení vajíček, hrkačky, řehtačky a klapačky, pletení tatarů, pomlázek či žil, mrskut nebo šmigrust, polévání vodou nebo také voňavkou, v každém kraji trochu jinak, podle zažitých zvyklostí.

Avšak nejen na křesťanskou podstatu svátků velikonočních se zapomíná, také lidové zvyky upadají, k naší škodě, v zapomnění. Netuším, nakolik se v našich domácnostech ještě udržuje tradice malovaných či barvených velikonočních vajíček, vím však zcela jistě, že sehnat před svátky bílá vejce, aby barva dobře chytala, je úkol nad lidské síly. Ne tak intenzivně, avšak nabarvit se dá i to přírodní hnědé, aby bylo čím podarovat, až u vás v pondělí na prahu ozve se: Stávaj ráno, Marijáno, dávaj vajca, vyplácaj sa! Kázal kadlec i kadlečka, byste dali tři vajíčka, jedno bílé, dvě červené, však vám slépka snese jiné.

A ještě dvě lidové pranostiky, jedna z Čech a druhá z Moravy, na závěr: Velký pátek deštivý dělá rok žíznivý. Na Boží-li hroby prší, sucho úrodu vysuší.

VĚRA FOJTOVÁ. Autorka je spisovatelka

12.4.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Šitbořice se protřídily až do finále ekologické soutěže, Vítěze určí hlasování

Deník - Naši prvňáci

Tabla prvňáčků: V dalším díle představíme žáky ZŠ Hustopeče, Komenského

Šest nejčastějších chyb při výběru toalety

Ačkoliv na toaletě strávíme dle průzkumů přibližně tři měsíce života, nevěnujeme jejímu výběru příliš pozornosti. Přitom se dá udělat mnoho chyb, kterých později litujeme. Přečtěte si 6 nejčastějších prohřešků, kterých se při výběru WC dopouštíme.

Pálavu obývá žížalí obr. Postupně ale mizí

Břeclavsko – Při procházce po Palavě návštěvníci možná netuší, že v půdě pod jejich nohama žije žížalí obr. Na jednu z největších žížal v České republice, která dorůstá i více než půlmetrové velikosti, mohou narazit na Stolové hoře.

V kraji chybí máslo, lidé si vyrábí i vlastní

Jižní Morava /ANKETA/ – Kraj trápí nedostatek másla. V některých obchodech jej zákazníci neseženou vůbec, jinde za něj zaplatí i šedesát korun. Někteří lidé jeho konzumaci omezují, jiní se uchylují k výrobě vlastního.

Dojeli až k Číně, teď chtějí do Jižní Ameriky

Břeclav /FOTOGALERIE/ - Po sedmačtyřiceti dnech a dvaceti tisících ujetých kilometrech se vrátili zpátky do rodné Břeclavi. Cestovatelé Jaromír Toncr a Adam Stohanzl projeli s třicet let starým BMW celkem patnáct států napříč východní Evropou a částí Asie. Až k hranicím Číny. „Největším zážitkem pro nás byla určitě krásná příroda. Vyzdvihl bych zejména Pamírské hory a Pekelnou bránu v Turkmenistánu, to byly opravdu neuvěřitelné zážitky,“ ohlíží se Stohanzl.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení