Nemám totiž dojem, že by bylo současné letní počasí vysloveně rozmarné nebo dokonce žertovně zábavné.

Domnívám se, že výkyvy nálad tohoto ročního období bychom s jistou nadsázkou mohli nazvat spíše vrtkavými či vrtošivými. Ačkoliv léto chápeme tradičně jako stvoření středního rodu, pak tohleto „to“ nás nutí snášet proměny nálad spíše ženského charakteru.

Být účetním s kalkulačkou a klotovými rukávy, tak bych komisně konstatoval, že ač uplynulo již dvaceti kalendářních dnů měsíce července, typicky krásných prázdninových dnů jsme se ve větší míře nedočkali.

Chápu, má slova jsou jak kapky deště a já volám: „Dosti deště!“ Znáte to. Zpočátku krápe, pak poprchává a potom cáká,chlístá a leje takřka imrvere. Tropická vedra jsou střídána prudkými letními bouřkami a studenými lijáky.

Není týdne, abych nezmokl. Ale čert vem tu trochu dešťové vody za límcem. Daleko více mne děsí trvale stoupající hladiny našich potoků, říček, řek a dalších splavných či nesplavných vodních toků.

Občas vztekle vyvrátím hlavu k nebi a volám: „ Tak už toho, nebesa, nechte!“ A pak si mumlám jen sám pro sebe: „Kdo za to může?“ Před třiceti lety jsme to věděli. A bylo nám to, stejně jako dnes, prd platné.

Tak abych dokončil tu svoji lamentaci. Včera zrána se ochladilo. Ne viditelně, to by byl protimluv, protože žádná z kaluží nebyla zamrzlá. Ochladilo se však citelně.

V tom okamžiku jsem si uvědomil, jak jsem zhýčkaný. A uvědomil jsem si ještě jeden fakt. Zatím co si tady rozmazleně pobrblávám, někde vyhání kalná vody lidi z domu a někdo možná bojuje dokonce o holý život.

A já to tady v šeru lokálu sleduji v pohodě v televizi. Zatím co žehrám na rozmary počasí, kamarádka Lenka zvažuje, jestli neměla raději nasadit rýži. Má totiž úrodu pod vodou. Těžko totiž naučíte plavat cukýny, brambory, mrkev nebo pórek.

Asi je to tím, že jsou tak zpátečnicky upjaté na svůj záhon.

KAREL KŘIVÁNEK. Autor je kurátor a výtvarník