Bratrovražda a rohový kámen, který vykřikl

Pro staršího Richarda zbylo ještě tolik, že mohl odejít s několika zlatkami do ciziny, ale mladší Karel pozbyl i střechu nad hlavou a musel jít do učení. Naštěstí se dostal k dobrému mistrovi, u něhož se vyučil kovářem. Byl pilný, v mistrově rodině žil šťastně a po svém vyučení si jako tovaryš nahospodařil i nějaké peníze. Mistr mu přál, a protože Karel pokukoval po očku po jeho dceři, uvažoval o něm jako o svém nástupci.

Richard ve světě brzy utratil všechny své peníze. Protože pracovat neuměl a ani příliš nechtěl, živil se tím, že s partou kamarádů kradl a loupil. Naučil se žít bez práce a na úkor druhých. Brzy byl ovšem chycen a odsouzen. Po odpykání trestu byl poslán do rodného Mikulova.

Jednoho dne k večeru zastavil Karla na ulici drsný mladík, kterým nebyl nikdo jiný než jeho bratr Richard. Ten, když uslyšel, že se mladšímu bratrovi vede dobře, hned jej požádal o peníze. Karel mu dal všechno, co měl, mistr mu přidal i starší šaty a jídlo. Dlouho pak o něm zase neslyšeli.

V noci vyhořel

Po čase, když si Karel za nové našetřené peníze koupil domek a chtěl se oženit, přišel Richard zase. A chodil stále častěji. Jednou ale klepal marně. Bratr se zamkl a pomoc odmítl. Ale to neměl dělat. Pomsta na sebe nedala dlouho čekat. Karel v noci vyhořel. Svatba se musela odložit, bylo třeba šetřit na nový domek. Pomohli sousedé, pomohly vlastní pracovité ruce. Do roka koupil zase malý domeček a znovu se chystala svatba.

Do svatby už chyběl pouhý týden a Karel se se svou dívkou vracel z procházky po Pálavě. Na rohu krajní ulice jej náhle chytil za ruku bratr Richard a srazil holí k zemi. Dívka s křikem utekla. Karel prosil bratra o smilování, ale odpověď byla krutá. „Tak jako ten rohový kámen nezná slitování, tak jej nečekej ani ode mne!“ S těmito slovy ho chytil za vlasy a hlavu mu o kámen roztříštil.

Z rohového kamene se ozval pronikavý výkřik. Když viděl Richard bratra s roztříštěnou hlavou a uslyšel výkřik z kamene, utekl před svým svědomím na blízký Turold. Tam byl však rozzlobenými lidmi chycen, odsouzen k smrti a na blízkém městském popravčím místě ještě téhož dne o půlnoci popraven.

Ještě dlouho si vyprávěli lidé, že o půlnoci se rohový kámen sám dokutálel k popravišti bratrovraha. Třikrát zatloukl do dřevěné šibenice a ozval se z něho pláč a nářek. Nad popravčím místem zasvítila rudá záře a z blízkého lesa bylo slyšel temné vytí. Teprve po popravě se rohový kámen sám odkutálel zpět na původní místo. Ještě dlouho se nad popravištěm ozývala hejna havranů.

VÁCLAV RICHTER

Pověst vyšla v knize Lidská réva, kterou vydala společnost Moraviapress. Tiskárna sídlí v Břeclavi, www.moraviapress.cz