Je hezké, když se lidé do sklepa vrací

Radek Zálešák z Vrbice se vinaření věnuje hlavně co by zálibě. Jinak pracuje jako agronom a ve volných chvílích hostí ve vinném sklepě cykloturisty, kteří v teplých měsících projíždí jihomoravské stezky křížem krážem.

Zálešák má dvě děti, které se zatím vydávají jiným směrem. „Zatím studují a nemají tolik času. Doufám, že v pak se vínu začnou věnovat víc,” říká vinař

Jak a díky komu jste se k vinařství vlastně dostal?
Vínu se věnuji od doby, kdy jsem vystudoval střední zemědělskou školu. Pracovat jsem začal v zemědělském družstvu v Kobylí, kde jsem s vinařením začal. Postupem času se práce nabalovala a vinohrady se zvětšovaly. Momentálně mám asi hektar vinice. Když potřebuji, některé odrůdy hroznů už přikupuji. Dodavatele už mám za tu dobu vytipované. Kvalita je na prvním místě.

V čem podle vás spočívá tajemství výroby dobrého vína?
Musí být dobrý materiál, takže základ se tvoří ve vinici. Je potřeba také včas předcházet různým škůdcům a chorobám. Postřik se musí provádět preventivně. Pak se samozřejmě projeví rukopis každého vinaře.

Kolik lahví ročně zhruba vyrobíte?
Ročně dělám asi pět tisíc litrů, loni jsem dělal asi tři tisíce lahví. Zbytek skončí v sudu. Jinak hostím různé skupiny lidí, které chtějí navštívit sklep. Často jsou to cykloturisté a milovníci vína.

Kolik vína obvykle denně vypijete?
Možná deci nebo dvě. Spíše ochutnám po večeři, protože přes den člověk potřebuje řídit. Na pití navíc není tolik času. Samozřejmě při práci s vínem je potřeba ochutnávat. Když zbude volná chvíle, rád posedím s přáteli a nějakou skleničku vypijeme.

Jakou nejkrásnější a naopak nejhorší chvíli jste s vínem zažil?
Nejkrásnější chvíle jsou, pokud se víno podaří. Hlavní je, aby lidem moje víno chutnalo a rádi se vraceli, což se děje. Nejhorší snad ani nemám. Špatné je, když se výroba nedaří podle představ, ale to není nic tak hrozného.

Kterého ze svých vinařských úspěchu si ceníte nejvíc?
Jako menší vinař se do velkých výstav nehrnu. Spíše se pohybuji na akcích v našem regionu, tedy oblastní výstavy. Z větších akcí jsem byl třeba na Pardubickém festivalu, kde jsem získal dvě stříbrné medaile za červená vína. Pravidelné zapojování nemám zapotřebí, protože produkci vína nemám tak velkou. Lidi, ale musí vědět, že u nás umíme dělat dobrá vína s osobitým charakterem.

Máte raději tradiční odrůdy a postupy, nebo jste spíše zastáncem moderních metod a nově vyšlechtěných o­drůd?
Když člověk ochutná víno vyrobené moderním postupem, je samozřejmě dobré. Jak se říká, hladké. Osobně jsem ale zastáncem přírodnějších postupů. Modernějším technologiím se však rozhodně nebráním.

Kterého konkurenta si nejvíce vážíte? A proč?
Ve Vrbici je spousta šikovných vinařů. Hodně si vážím třeba Leoše Horáka nebo Vítka Sedláčka.

Myslíte na budoucnost? Vychováváte si svého nástupce?
Mám děti, které sice mají k vínu vztah, ale zatím se věnují jiným oborům. Mají málo času. Doufám, že časem se vínu začnou věnovat více.