Kern: Ve svém úsilí musím být nespokojený

Třicetiletý vinař David Kern z Březí je ženatý a má dva syny. S vínem je svázaný odmalička.

Cenné zkušenosti do podnikání s vínem mu dal jeho otec, který se začal profesionálně věnovat vinařství v roce 1992. Vinařství Kern obhospodařuje vinice o výměře dvacet haktarů.

Jak a díky komu jste se k vinařství vlastně dostal?
Vzhledem k tomu, že jsem z vinařské rodiny, to bylo velmi jednoduché. Již děda hospodařil na vinici. Můj otec úspěšně pokračoval a já byl přímo vtažený do děje vinařství. Postupem času a poznáváním tajů vinaření jsem si již ani nepřipustil, že bych mohl dělat něco jiného.

V čem podle vás spočívá tajemství výroby dobrého vína?
Každému se hned naskytne pohled na zdravý a vyzrálý hrozen. Můžeme tedy říci, že základem je kvalitní surovina, ale bez poctivé práce, úsilí a spousty odříkání bychom dobré víno nevyrobili. Odpověď tedy zní: Vinařství musí projít celým vinařovým srdcem, vinařství musí vinaře vždy naplňovat a stále by mělo být více koníčkem než zaměstnáním.

Existuje nějaké pravidlo, kterým se jako vinař bezvýhradně řídíte?
Člověk musí být ve svém úsilí neustále nespokojený, aby dosahoval stále lepších výsledků. Jakmile si jednou řeknete – jsem spokojený, je to začátek konce.

Kolik vína denně obvykle vypijete?
Nemohu jednoznačně odpovědět, protože víno nepiji každý den. Pokud bych to přepočetl z týdenní konzumace, tak by to vycházelo asi na dvě deci denně.

Jakou nejkrásnější a naopak nejhorší chvíli jste s vínem dosud zažil?
Nejkrásnější okamžiky zažívám pokaždé, když se mladá vína začínají projevovat a zákazníci i přátelé je pochválí. Já si v těchto chvílích uvědomím, že dva roky práce nepřišly nazmar.
Naopak nejhorší bylo pro mě, když se celá šarže kvůli mé chybě pokazila. To ale také patří k životu a člověk si z toho musí vzít ponaučení a příště se něčeho takového vyvarovat.

Kterého ze svých vinařských úspěchů si ceníte nejvíc?
Doposud jsme se neúčastnili žádných vinařských soutěží. Je tedy pro mě největším oceněním, když našim zákazníkům, přičemž spoustu z nich považuji spíše za přátele, vína chutnají a my máme na konci roku vyprodáno.

Máte raději tradiční odrůdy a postupy, nebo jste spíše zastáncem moderních metod a nově vyšlechtěných o­drůd?
Ve vinicích máme zastoupené spíše tradiční odrůdy, až na výjimky. Každý vinař si musí zvolit směr, kterým se vydá a který mu vyhovuje. My se snažíme vína dělat tradičním způsobem pomocí moderních metod. Hlavní zásadou je to, že vína vyrábíme taková, jaká chutnají nám, a ty následně nabízíme zákazníkům.

Kterého z vašich konkurentů si nejvíc vážíte? A proč?
Slovo konkurent nemám moc v oblibě, protože vinaři v České republice si nejsou konkurencí. Marně přemýšlím, kterého z kolegů jmenovat, ale je jich tolik, že by byl seznam příliš dlouhý.

Myslíte na budoucnost? Vychováváte si svého nástupce?
Na budoucnost myslím s každým blížícím se černým mrakem. Máme dva syny. Přáním každého je, aby mohl pomyslný štafetový kolík předat dál. Jak to vše dopadne, ukáže až čas.