Osli poitouského rádi pomohli také Napoleonovi. Po světě jich pobíhá už jen pár

Nejmohutnější plemeno osla se do vyškovské zahrady dostalo až ze západní Francie přibližně před třemi roky. „Jde o klidná a mírumilovná zvířata," zmiňuje ošetřovatel oslů poitouských Jiří Klár. Oslíky zástupci zooparku přivezli ze zoologické zahrady Parc Zoologique de Champrépus ve francouzské Bretani.

Podle ošetřovatele rozhodně neplatí známá fáma, že osel je hloupé zvíře. „Jsou možná trochu tvrdohlaví, ale inteligence mají dost. Když se zvíře rozhodne, že něco dělat nechce, tak se s ním prostě nehne," přibližuje ošetřovatel.

Hned to dokládá i zkušeností. „Vzpomínám si, že nedávno byla dcera ve Francii a tam jí chtěli přepravit zavazadla právě na tomto oslu. Usmyslel si ale, že nikam nepůjde. Rozhýbat tohle obrovské zvíře se navzdory tomu, že je na podobnou práci vycvičeno, nakonec nepodařilo," vypráví s úsměvem Klár.

Každý vzácný jedinec v zooparku má pochopitelně i jméno. „Máme tři samice, které se jmenují Nikolka, Aneta a Safa. Samci pak říkáme Mišel. Jsou to počeštěná jména, protože z Francie jsme je dostali už pojmenované," upřesňuje.

Zvířata se v minulosti využívala převážně na přepravování věcí. V současnosti už je většina kusů chována pouze jako rarita a pracovní využití už pro ně není. „Údajně už Napoleon Bonaparte využíval toto plemeno osla při převozech svých děl v horách. Osli se totiž dostanou i do mnohem nepřístupnějších míst než například koně. Pokaždé, když se ve Vyškově konají rekonstrukce napoleon-ských bitev, tak naše oslíky využívají," chlubí se ošetřovatel lichokopytníků.

Loni v zooparku přišla na svět dvě mláďata vzácného druhu osla. Letos má být situace podobně příznivá. „Ředitel dohodl obchod se zahradou v litevském Vilniusu. Takže jsme je prodali tam. Letos se nám pravděpodobně narodí další mláďata, protože klisny už jsou březí," doufá Klár.

Podle zoologa Jiřího Sekvence se jedná o neuvěřitelně skromná zvířata. „Osel je zvíře, které si vystačí i s nekvalitní potravou. Stačí mu pár trsů trávy někde ve skalách, vůbec nepotřebuje jádro. Navíc toho ani moc nevypije. Proto se osli dodnes využívají," popisuje.

Zvířata se v zoo krmí převážně senem a granulemi. „Na přilepšenou dostávají například také ořezy ze stromů. Nejraději mají větve z vrby. Z pamlsků jsou pak nejvíc rádi za mrkve," vyjmenovává skladbu oslího jídelníčku Klár.

Osel je podle něj velmi společenský. „Jsou zvyklí žít ve stádě. Když některou z klisen oddělíme, tak teskní. Samec je ale divoký, takže musí být v době březosti jinde. Až se mláďata narodí, tak by je mohl zase třeba kousnout, takže opět musejí být odděleně," vysvětluje důvody, proč návštěvníci v současnosti vidí ve výběhu pouze tři březí oslice.

Oslů poitouských je na světě přibližně jen kolem tisícovky kusů. Evropa eviduje necelých tři sta z nich. Před třiceti lety byla ale situace ještě mnohem horší. „Statistiky uvádí, že v té době bylo na světě pouze kolem sedmdesáti kusů. Díky nadšencům se je ale podařilo namnožit a zachránit," upřesňuje Sekvenc.

Podle ošetřovatele se druh může dožít věku i přes třicet let. Nejstarší oslici ve Vyškově je patnáct let. Nejmladší je pak samec, kterému jsou teprve čtyři roky. „Každému můžu doporučit, přijít se se na tato zajímavá zvířata podívat," zve návštěvníky Klár.