Pavelka: Nelze se zaseknout na jednom místě

Sedmatřicetiletý vinař Milan Pavelka je ženatý, má dvě děti a podniká s otcem v rodinné vinařské firmě v Milovicích. Vyrábí vína pod chráněnou známkou Moravský Sklepmistr.

Z jedenácti hektarů vinic ročně vyrobí zhruba šedesát tisíc litrů vína. Jejich produkce začíná u zemských vín a končí slámovými. Vinařství dříve sbíralo medaile na větších tuzemských soutěžích, například na Vinexu či Valtických vinných trzích. V posledních letech Pavelka obsazuje spíše oblastní výstavy.

Jak a díky komu jste se k vinařství vlastně dostal?
Pracuji ve vinařství, protože já i otec máme vystudovanou vinařskou školu. Takže jsem se s tím setkal doma. Byl jsem k tomu vedený odmalička.

V čem podle vás spočívá tajemství výroby dobrého vína?
Člověk hlavně musí tuto práci dělat s láskou, bez toho to nejde. Nezbytné je samozřejmě studium. Člověk nesmí zanedbat různé pravidelné školení, číst časopisy a články. Nelze se zaseknout na jednom místě. Protože to jde všechno dopředu, tak musí informace shánět, získávat a vstřebávat.

Existuje nějaké pravidlo, kterým se jako vinař bezvýhradně řídíte?
Jsem členem integrované produkce, takže další mé pravidlo je šetrnost k přírodě a pak vyrobit víno, které lidem chutná, s tím, že se budou vracet. To je podle mě pro vinaře největší odměna.

Kolik vína denně obvykle vypijete?
Nejsem pravidelný konzument vína. Víno piji příležitostně, většinou s kamarády, když se u toho debatuje. Láhev doma u televize si málokdy otevřu. Takže za týden vypiji láhev nebo dvě.

Jakou nejkrásnější a naopak nejhorší chvíli jste s vínem dosud zažil?
Nejkrásnější chvíle byla ta, když tady byli zákazníci a odvezli si víno strašně daleko – do Spojených států za rodinou. Tam jim tak zachutnalo, že jediný problém byl ve vzdálenosti. To bylo to, co se mi nejvíce líbilo. Když se víno zadaří, tak chutná i někde ve vyspělých vinařských státech. Nejhorší zážitek mám docela nedávný. Mám mladý vinohrad, o který jsem se staral a druhým rokem čekal úrodu. V zeleném stavu mi úrodu sežraly srnky. Nepomohla všelijaká odpuzovadla. Přišel jsem tam o devadesát procent úrody.

Kterého ze svých vinařských úspěchů si ceníte nejvíc?
Když dávám víno na různé výstavy, tak se mi to potom zprůměruje. To znamená, že osobně nespecifikuji úspěch na konkrétní výstavě. Nemůžu říct konkrétní úspěch tam a tam, protože to tak neberu. Cením si také toho, že jsem se udržel ve velké konkurenci a tlaku, který tady je, na takové úrovni, že jsem spokojený.

Máte raději tradiční odrůdy a postupy, nebo jste spíše zastáncem moderních metod a nově vyšlechtěných o­drůd?
Nové i staré odrůdy mají něco do sebe. Tradiční a nové postupy je nejlepší také kombinovat, to znamená, že je nejlepší od všeho něco. Vína z nově vyšlechtěných odrůd mají určitě budoucnost, ale hůř se prosazují na trhu, i když jsou to krásná vína. Ale to povědomí lidí ještě není tak daleko, aby na tom člověk stavěl. A tradiční postupy mají něco do sebe. Neměly by být nějak zatracované.

Kterého z vašich konkurentů si nejvíc vážíte? A proč?
Vážím si každého člověka, který pro vinařství něco udělal a dokázal. Tím myslím třeba publikování článků, podělení se o své zkušenosti, ale také zviditelňování vína v zahraničí a tak dále. Není to jeden konkrétní člověk, ale všichni lidé, kteří pro vinařství a víno něco dokázali udělat a dělají.

Myslíte na budoucnost? Vychováváte si svého nástupce?
Chtěl bych ho vychovávat, bohužel má teprve dva roky. Nevím, co se z toho vyklube. Už teď má zálibu v traktorech a takových věcech. Jsem rád, když mě navštíví ve firmě. Musí prolézt všechny traktory, provoz. Dokonce už přiložil ručku k dílu, když jsme expedovali láhve. Myslím, že když mu to vydrží, tak nástupce bude.