Dvě auta a přibližně tři sta kilometrů. Ačkoli bilance může připomínat život řidiče náklaďáku, ve skutečnosti ji mají na svědomí lidé rozvážející pizzu po Břeclavi a blízkém okolí. „Někteří si myslí, že je to pohoda, kterou trávíme v autě. Člověk se u toho ale hodně nachodí a pořád je v hustém provozu," říká Lubomír Štefka, jeden z rozvozců Komárovy pizzy. Redaktor Deníku Rovnost se v dalším dílu seriálu Na den (s) stal jeho kolegou.

I když se telefon s první objednávkou rozdrnčí až kolem desáté dopoledne, v kuchyni je potřeba být v osm. Než trouba chytne potřebnou teplotu, nůž prořezává šunku, sýr, cibuli či zeleninu. Před úvodní vlnou, kterou je oběd, musí být vše připravené. Za chodu na to není čas. „To je základ. Vše musí být čerstvé, protože den staré potraviny lidé poznají. Pizzerií je tady hodně, takže bychom se pak na trhu hůře prosazovali," vypráví Štefka.

A vyvrací mylnou představu, že den tráví pouze za volantem a inkasuje „dýška". Důkaz není třeba předkládat. Zjevuje se sám: je před jedenáctou, kolotoč začíná.

KOMPLETNÍ ČLÁNEK SI PŘEČTĚTE VE ČTVRTEČNÍM TIŠTĚNÉM DENÍKU ROVNOST