Šperky doby bronzové: jehlice, spony i čelenky

Ozdoby a šperky jsou součástí hmotné kultury člověka již od doby lovců mamutů. Jejich důležitá role ve společenské struktuře je patrná již v tom, že tyto předměty byly často vyráběny z nejprestižnější a nejkvalitnější dostupné suroviny.

Zlato se například na jejich výrobu používá již od eneolitu (3500 – 2000 před naším letopočtem). Podobně tomu bylo také v souvislosti s obecnějším rozšířením mědi v tomtéž období. Jejich objem a rozšíření však byl výrazně nižší v porovnání s dobou bronzovou (2000 – 750 před naším letopočtem).

Jedná se o dějinný úsek vývoje kultury a společnosti v evropském kontextu, kdy hluboké společenské a ekonomické proměny lidské společnosti umožnily kromě rozvoje jejich různých aspektů také doposud nebývale intenzivní produkci bronzových předmětů. Díky rychle se rozvíjejícímu obchodu a směně se materiál i produkty dostávaly do různých kontextů na vzdálenost někdy i stovek kilometrů.

Bronz má oproti mědi celou řadu výhod jako například lepší kvalitu lití, lze kovat za studena a má vyšší tvrdost a pružnost. Díky tomu se postupně většina nástrojů, zbraní, doplňků oděvu, ozdob a dalších předmětů začala vyrábět z tohoto materiálu.

Vládly šperky

Nejčastějším výrobkem však po celou dobu bronzovou byl šperk. Dokonce v počáteční fázi doby bronzové v rámci takzvané únětické kultury tvořily bronzové ozdoby většinu výrobků z tohoto nového materiálu. Archeologové v rámci této skupiny obecně rozlišují základní kategorie – jehlice, spony, čelenky, náušnice, náramky, náhrdelníky, nápažníky, prsteny, různé závěsky a vlasové ozdoby. Přestože se nacházejí převážně v hrobech kultur doby bronzové, velké množství jich pochází také z takzvaných depotů, jakýchsi „pokladů“, které tehdy lidé z dnes doposud ne zcela nevyjasněných příčin ukládali do země.

Šperky v průběhu doby bronzové prodělaly velmi složitý vývoj, jehož výsledkem je velké množství různých typů a variant. Díky tomu jsou pro archeology důležitým prostředkem pro datování, studium proměn ve společnosti a vývoj kulturních celků.

Bronzové jehlice se vyskytují po celou dobu bronzovou, což se projevilo ve značné pestrosti typů těchto ozdob. Podle pozice nálezů z hrobů byly jehlice používány jako šatová spínadla. Archeologové na základě různého zpracování hlavice jehlic rozlišují celou řadu variant a typů. Jejich popularita přetrvala i později v mladší a pozdní době bronzové (1000 – 750 před naším letopočtem), kdy jsou častěji nahrazovány bronzovými sponami. Svoji oblibu však neztratily ani v následujícím halštatském období (750 – 400 před naším letopočtem). Bronzové spony také prodělaly výrazný vývoj od jednoduchých tvarů s oválnou destičkou spojenou s jehlou až po rozměrnější exempláře doplněné růžicemi ze stočených drátků a závěsky.

Ozdoby do vlasů

Velmi komplexní a variabilní byl v tomto období vlasový šperk a ozdoby hlavy. Vlasové ozdoby vyráběné převážně z různě stočeného bronzového drátku a spolu s dalšími součástmi náhrdelníků a čelenek vytvářely působivý estetický projev. Čelenky byly vyráběny z tenkého bronzového plechu nebo byl podklad zhotoven z organické hmoty (textil, kůže) a doplněn bronzovými aplikacemi.

Krk zdobily náhrdelníky sestavené z bronzových trubiček, organických materiálů a kostí. Ze stočeného drátku se vyráběly také první bronzové náramky. S postupujícím vývojem jsou náramky masivnější lité, často s jemným rytým motivem a různě složitým tvarem na průřezu. Velmi charakteristickou kategorií jsou takzvané nápažníky nošené na nadloktí. Byly zhotovené buď ze spirálovitě stočeného bronzového pásku či ze souvislého plechového pásu doplněného o jemnou rytou výzdobu.

Kromě toho si musíme uvědomit, že množství šperků či jejich doplňků se vyrábělo z organických materiálů, které se až na některé specifické výjimky zpravidla nedochovaly. Přesto ale z archeologických nálezů pozorujeme značnou různorodost bronzového šperku a jeho významné místo v symbolické sféře společenského významu. Je zřejmé, že vzhledem k nákladům na výrobu materiálu a technického zpracování výrobku byl bronzový šperk odrazem sociální prestiže a patrně také významu a postavení jedince ve společnosti.

MAREK VLACH (autor pracuje v Archeologickém ústavu Akademie věd České republiky, detašované pracoviště Dolní Dunajovice)