Po konci markomanských válek (od roku 180 našeho letopočtu) se germánská společnost ve středním Podunají vyvíjí v rámcově obdobných rysech jako v předcházejících prvních dvou stoletích našeho letopočtu, avšak v archeologických pramenech lze pozorovat řadů společenských změn. Přirozeně dochází k vývoji domácí keramiky a vývoj je patrný i na charakteru ozdob, součástí kroje a ostatních předmětech denní potřeby, které odrážejí vývoj v čase a změny v módních trendech.

Obchodní vztahy mezi sousedícími římskými provinciemi a germánskými populacemi byly ovšem také nadále rozvíjeny a do germánského prostředí se dostávaly kvalitní produkty dílen na území římských provincií.

Zároveň se v tomto období mění povaha vztahů mezi Římskou říší a Germány. Od markomanských válek se římská moc na germánské území ve středním Podunají snaží zasahovat do vývoje zejména prostřednictvím diplomacie a k dalším rozsáhlým vojenským střetům podle všeho v této oblasti již do konce doby římské nedošlo. Častější jsou však indicie svědčící o mírovém přesunu a usazení některých germánských komunit na území sousedních římských provincií.

Novým rysem je také stále častější najímání germánských bojovníků do pomocných sborů římské armády. Tento proces postupně vyústil dokonce v etablování některých schopných jedinců germánského původu na nejvyšších místech římských vládnoucích kruhů.

Jednou z výrazných postav byl například Germán Stilicho, který žil ve druhé polovině čtvrtého století, začínal jako velitel pomocných vojenských jednotek a později se stal hlavním generálem vojsk západořímské říše.

Keramika na úrovni

Poměrně zajímavým jevem tohoto období je vznik specializovaných center produkce na kruhu vytáčené keramiky přímo v prostoru barbarika. V době římské se kvalitní keramická produkce omezovala pouze na vyspělé prostředí římské říše. Jsme zde patrně svědky úspěšné adaptace vyvinutější technologie a zvládnutí její masové centralizované produkce a distribuce ke spotřebitelům. Je zároveň možné, že alespoň počáteční fáze keramické produkce byla řízena specialisty, kteří přišli z římského prostředí.

Zajímavým jevem je současné zhoršení kvality germánské keramiky vyráběné bez použití hrnčířského kruhu. Z archeologických pramenů známe však doklady o intenzifikaci a specializaci dalších výrobních odvětví, například hutnictví.

Podle literárních pramenů na počátku pátého století dochází k postupnému odchodu Germánů ze středního Podunají směrem do západní Evropy. Příčinou je právě tlak nově příchozích etnik z východu. V tomto období byly části provincie Pannonia postoupeny Římem pod správu kočovných Hunů.

Hroby z mladší doby římské na Břeclavsku známe například ze Šitbořic, Mikulova či Přibic. Germánská sídliště z tohoto období známe například z Drnholce či regionu Mušovska. Jsou tedy využívány v zásadě stejné lokality jako v předcházející starší době římské, avšak přirozeně vzhledem ke změnám v germánské společnosti a zvýšené mobilitě dochází ke vzniku nových sídlišť a pohřebišť.

MAREK VLACH (autor pracuje v Archeologickém ústavu Akademie věd České republiky, detašované pracoviště Dolní Dunajovice)