Svatý kopeček nabízí památky a výra velkého

Svatý kopeček je tvořen stupňovitým hřbetem, jehož jihozápadní výběžek se jmenuje Olivetská hora. Na opačném konci byl Janičův vrch, který je však dnes zničený těžbou vápence.

Vegetace v rezervaci je silně ovlivněna lidskou činností. Ve štěrbinách skal najdeme zjara žluté trsy tařice skalní, jižní svahy kryje pestrá mozaika skalní a drnové stepi s početnou populací kosatce nízkého a kosatce skalního písečného. Svatý kopeček ale představuje pro Českou republiku zřejmě nejbohatší lokalitu záraz, kterých zde bylo dosud nalezeno sedm druhů. Mimo jiné jsou zde mordovka písečná a záraza šupinatá.

V rezervaci je zaznamenáno celkem tři sta třicet druhů cévnatých rostlin, ze zvláště chráněných, kterých je třiadvacet, je to například kavyl sličný, kozinec rakouský, oman oko Kristovo, třemdava bílá, zlatovlásek obecný a nebo zvonek boloňský.

Společenstva stepních bezobratlých zahrnují například hojnou kudlanku nábožnou, nenápadného motýla jasoně dymnivkového, na počátku léta zde lze často pozorovat létající roháče. Ve věžích kaple hnízdí několik párů kavky obecné.

Opuštěný lom je pravidelně obýván jedním párem výra velkého. Vyskytuje se zde ještěrka zelená i užovka hladká, kterou často nacházíme i na sousedních zahradách a dvorech.

V minulosti bylo území intenzivně využíváno pravděpodobně jako pastvisko. Po ukončení pastvy dochází k zarůstání křovinami, které je třeba na některých místech odstraňovat. V roce 1816 byl na severu kopce otevřen lom, těžba v něm byla zastavena až po roce 1970.

Územím prochází značená turistická cesta vedoucí souběžně s barokní křížovou cestou s patnácti zastaveními. Ta na Svatém kopečku stojí od konce sedmnáctého století a je ukončená kaplí Božího hrobu.

S výstavbou barokního poutního kostela svatého Šebestiána se začalo v roce 1623, dnešní podoby na půdorysu řeckého kříže nabyl po požáru v roce 1672. Sousední zvonice byla postavená v roce 1631. Každoročně od roku 1784 se první zářijovou neděli konají na Svatém kopečku poutě k tamní Černé Madoně mikulovské.

Vzhledem k tomu a díky své poloze trpí rezervace nadměrnou návštěvností, která je spojená s chůzí mimo cesty, což zvyšuje nebezpečí eroze. Proto zde Správa Chráněné krajinné oblasti Pálava buduje k usměrnění turistů zábradlí a upravuje schody na cestě.

JIŘÍ MATUŠKA (Autor je vedoucí Správy Chráněné krajinné oblasti Pálava v Mikulově)