Osička: Víno musí potěšit a přimět k zamyšlení

Všichni pomáhají ve vinici i ve sklepě. Osička hospodaří na třech hektarech vinic a ročně vyprodukuje asi dvanáct tisíc litrů vína. Klade důraz na kvalitu. Dokáže ho potěšit, když jeho vína ocení nějaký odborník, který se ve víně vyzná. Jak říká, netouží po cenách ze soutěží. To podle něj nebývá vždycky to nejdůležitější.

Jak a díky komu jste se k vinařství vlastně dostal?
Jednak jsme to měli několik generací doma – otec, dědové a tak dále. Vedl mě k tomu víceméně otec. Odbornou část jsem pak samozřejmě získal na střední vinařské škole ve Valticích.

V čem podle vás spočívá tajemství výroby dobrého vína?
Je docela složité se shodnout na tom, co je dobré víno. Každý má jinou představu. Pro mě je dobré víno především to, u kterého se nejvíc vtiskne místo vzniku, to znamená, kde réva rostla. A pokud možno bez chemie. Potom samozřejmě s takovým přístupem i ve sklepě. Tedy co nejméně zásahů.

Existuje nějaké pravidlo, kterým se jako vinař bezvýhradně řídíte?
Spíš je to šetrný přístup k přírodě. Vinice, které mám, ošetřuji bioprodukcí. I když nejsem přihlášený, tak jsem místopředsedou svazu Ekovín, který v této oblasti funguje jako poradenská činnost. Dělám vína s produkcí bio jak ve vinohradě, tak i ve sklepě.

Kolik vína denně obvykle vypijete?
Z profesního hlediska, i proto, že víno mám rád, tak zhruba sedmičku denně.

Jakou nejkrásnější a naopak nejhorší chvíli jste s vínem dosud zažil?
Nejkrásnější chvíle jsou vždycky u jeho zrodu. Je úžasné pozorovat tu změnu toho moštu ve víno. Ač se to každý rok opakuje, pokaždé je to jiné. Potom, když se to víno chutná, tak se náhle člověk, pokud je schopen to vnímat, jakoby dívá do minulosti. Tam totiž vidí průběh roku, počasí, technologie a tak dále. Takže je to takový návrat do minulosti. A nejhorší chvíle? Když se dělá víno, má zkušenost je taková, že víceméně dávám vínu prostor, aby se vytvářelo samo. A ono mi to nějakým způsobem naznačuje. Nejhorší je, když něco naznačuje a já to špatně pochopím. Potom opatřením, které jsem udělal, nebo spíš neudělal, se sníží kvalita. To mě moc mrzí, i když se to nestává často.

Kterého ze svých vinařských úspěchů si ceníte nejvíc?
Chci dělat víno, aby bylo filosofické a poetické současně. Aby umělo potěšit a přimělo člověka k zamyšlení. Pokud se najde někdo, kdo to dokáže takto vnímat, pak to považuji za úspěch.

Máte raději tradiční odrůdy a postupy, nebo jste spíše zastáncem moderních metod a nově vyšlechtěných odrůd?
Spíš vyznávám tradiční postupy, i když respektuji moderní kvůli tomu, že to rozšiřuje sortiment a oslovuje více konzumentů. Proti novým odrůdám vůbec nic nemám, protože zaprvé obohacují sortiment, obohacují zákazníka a nabízí i vinaři větší prostor pro experiment.

Kterého z vašich konkurentů si nejvíc vážíte? A proč?
Nerad bych říkal konkurenti. Spíš mám vinaře, kterých si moc vážím a kteří mi dokáží nabídnout něco nového nebo oslovit svým produktem. U nás bych řekl, že takovým větším experimentátorem je Miloš Michlovský – neskutečná studnice nápadů. Znám ho od studií a vím, že řadu věcí dělá účelově, ale na druhé straně je vždycky kousek před ostatními. Pak třeba velmi zajímavá vína dělá Springer, Dobrá vinice nebo Jožka Valihrach. To jsou ti domácí. V zahraničí je neskutečná studnice inspirace třeba Nicolas Joly, Dagenot, Bayer, ze Slovinska Aleš Kristančič.

Myslíte na budoucnost? Vychováváte si svého nástupce?
U nás se podílí na vinici a výrobě vína celá rodina, to znamená všechny tři děti i manželka. Prostřední syn je absolvent vysoké školy v Lednici s tím, že ukončil studium a v Praze se vinařstvím živí.

Doporučení: víno pro dnešní večer
Pro tento hezký, téměř jarní den bych doporučil suché nebo polosuché rosé, nejlépe z Frankovky. Jaroslav Osička