Ve Vrbici, kde podniká, má dva hektary vlastních vinic, z dalších dvou hektarů nakupuje hrozny. Vyrábí vína jakostní, zemská a přívlastková. Ročně vyprodukuje třicet tisíc lahví vína. Ke svým největším úspěchům řadí pět medailí a ocenění nejlepší kolekce vín z nominační výstavy Velkopavlovické podoblasti v roce 2006.
Jak a díky komu jste se k vinařství vlastně dostal?
Od dětství jsem pomáhal otci, který vystudoval vinařskou školu ve Valticích, ve sklepě a při vinobraní.Tam jsem získal základy výroby vína. Také jsem měl kamaráda, jehož otec měl vinici a malé sklepní hospodářství. Jmenoval se Petr Kostiha a pro mne byl vždy jedním z předních vinařů na Vrbici a taky mým vzorem ve vinaření. První své víno jsem vyrobil ve třiadvaceti letech, kdy jsme dostavěli dům a měl jsem více času i na své koníčky, mezi které vinaření také patřilo. Četl jsem knihy o víně a rád se potkával s vinaři z Vrbice i okolí. V roce 2003 jsem začal vinařit na plný úvazek.
V čem podle vás spočívá tajemství výroby dobrého vína?
V poctivosti a důslednosti. Člověk by neměl být zbrklý a uspěchaný, což já bez pochyby jsem. A proto mě víno také učí trpělivosti a pokoře.
Existuje nějaké pravidlo, kterým se jako vinař bezvýhradně řídíte?
Nemám žádná zvláštní pravidla.Myslím si, že vinař musí jít s dobou, stále se zdokonalovat a neusínat na vavřínech. Já osobně si myslím, že každý si musí najít tu svoji cestičku a měl by si ji stále prošlapávat. Tu svou nazývám zlatá střední. Tím myslím, nebránit se novým technologiím, ale to, co vyrábíme, musí být stále ještě víno, a ne ledajaké, ale ,,Víno z Moravy“.
Kolik vína denně obvykle vypijete?
Velmi častá otázka pro vinaře, nad kterou se musím vždy vážně zamyslet, ale vlastně na ni nedokážu přesně odpovědět. Víno ochutnávám rád, ale sám si láhev vína rozdělám jen málokdy. Jelikož dělám ochutnávky vín v našem zrekonstruovaném sklepě z roku 1882 a taky jezdím na Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci zatříďovat vína, často zjišťuji, že dní bez skleničky vína není mnoho.
Jakou nejkrásnější a naopak nejhorší chvíli jste s vínem dosud zažil?
Těch krásných chvil s vínem je určitě mnoho, nepochybně více než těch špatných, na které se rychle zapomíná. Vždyť je to jeden z nejušlechtilejších nápojů, který otevírá lidem srdce a ti pak mají k sobě blíž, také se při víně dobře zpívá. V této uspěchané době je to balzám na duši i ducha. Vždyť nám také proto Pán Bůh víno dal. Za dobu sedmi let, kdy se vinaření věnuji na plný úvazek, jsem poznal tolik krásných a zajímavých lidí, které bych neměl nikdy možnost poznat jako obráběč kovů u soustruhu.
Kterého ze svých vinařských úspěchů si ceníte nejvíc?
To se nedá říct o jednom konkrétním úspěchu. Jistě si vzpomínám na rok 2006, kdy jsem dal poprvé pět červených vín na nominační výstavu vín Velkopavlovické podoblasti a všechna vína získala medaili. Za těchto pět vín jsem dostal také ocenění nejlepší kolekce této soutěže. Bylo to pro mě velkým a samozřejmě milým překvapením.
Máte raději tradiční odrůdy a postupy, nebo jste spíše zastáncem moderních metod a nově vyšlechtěných odrůd?
Přiznám se, že mám raději tradiční odrůdy. A co nově vyšlechtěné odrůdy? Určitě je hodně nově vyšlechtěných kvalitních odrůd, které stojí za to mít ve sklepě. Někdy je však zákazník trochu zmatený ze škály odrůd, které mu nabízíme. Pak to může mít záporný vliv na starší kvalitní odrůdy, které se u nás již dávno zabydlely, máme je ve vinicích a hůře se nám prodávají. Proto jsem se také stal jedním z prvních členů občanského sdružení VOC Modré hory, které má podporovat právě tyto staré odrůdy (Frankovka, Svatovavřinecké, Modrý Portugal). Moje srdeční záležitost je však André, vyšlechtěné ve Velkých Pavlovicích. Tvrdím o ní, že je to naše nejkrásnější červená moravská odrůda. Se svými vůněmi a chutí předčí všechny ostatní.
Kterého z vašich konkurentů si nejvíc vážíte? A proč?
Nejdříve tedy pár jmen: Mirek Mikulica z Velkých Pavlovic, Radek Sedláček z Kurdějova, Laďa a Martin Zborovští z Velkých Pavlovic, Petr Kočařík z Čejkovic a Petr Skoupil z Velkých Bílovic. Jistě bych mohl jmenovat mnoho dalších výborných vinařů a kamarádů. A proč zrovna oni? Jsou to dobří chlapi, kteří dělají výborná vína a dovedou se sdílet se svými radostmi i starostmi.
Myslíte na budoucnost? Vychováváte si svého nástupce?
Na budoucnost myslím, ale nechci, aby mě pohltila. Vždyť v Božím slově se píše, že každý den má dost svých starostí. Avšak něco viditelného a nepřehlédnutelného jsme pro budoucnost s mojí ženou již udělali. Máme spolu pět dětí, čtyři syny a jednu dceru. Každý z nich je nějakým dílem namočený v té naší ,,patálii“. Ale protože jsem ,,hodně mladý“, musím ještě pár let pracovat a nepřemýšlím o konkrétním nástupci. Aby se mi tak ještě děti o živnost popraly
Doporučuji Cuvée Opacus (Frankovka, Dornfelder, André). Toto cuvée vyrábím od roku 2006. Víno s barvou tmavé višně, vyšším extraktem a výraznou vůní a chutí po ostružinách, přezrálých višních a černém rybízu. Opacus zlepší náladu, když si jej dáte večer skleničku. Také si ho vychutnáte s výrazným hovězím masem či divočinou. Vít Sedláček