Navzdory tomu letos v únoru oslavila první narozeniny dcery Adriany. „Když jsem v roce 2011 slyšela o první ženě v České republice s transplantovaným srdcem, která porodila zdravou holčičku, rozhodla jsem se, že se tomu bránit nebudu,“ řekla Polesová.

Lékaři ji od rozhodnutí odrazovali. Pro ženu po transplantaci srdce je totiž rizikový porod i těhotenství. Vážné komplikace může mít i dítě. „Matka totiž musí brát imunosupresiva (pozn. redakce: léky na potlačení imunity zabraňující tělu odmítnout transplantovaný orgán). Ty pro dítě zvyšují riziko vrozené vady, mohou zpomalovat jeho vývoj nebo dokonce zapřičinit i jeho smrt,“ vysvětlil ředitel brněnského centra kardiovaskulární a transplantační chirurgie Petr Němec.

Právě on Polesovou operoval. „Bylo to už před dvaceti lety, takže si zrovna tuhle operaci nepamatuji. Většinou se mi do paměti vryjí takové, kde byl nějaký problém. Takže tahle nejspíš byla v pořádku,“ poznamenal brněnský kardiochirurg. 

Těhotenství po transplantaci- První žena po transplantaci srdce porodila v roce 1988 v Argentině. V České republice se první dítě narodilo ženě s transplantovaným srdcem v roce 2011.
- Druhý případ byla právě Tereza Polesová, která rodila v brněnské bohunické nemocnici.
- Těhotenství po transplantaci srdce je rizikové hlavně kvůli lékům, které matka bere. Mohou vážně ublížit jí i plodu.

Komplikace podle něho mohou být různé. „Jednak se mohou vyskytnout problémy s technikou, nebo také přímo se srdcem od dárce. Stává se, že všechna předoperační vyšetření ukazují, že je orgán v pořádku. Teprve při zákroku vyjde najevo, že to tak není,“ uvedl Němec.

Po úspěšné transplantaci srdce musí lékaři operovaného člověka hlídat a nastavit mu správnou hladinu léků. Při těhotenství chodila Polesná na kontroly každé dva týdny. „Šlo o prohlídky na kardiologii a gynekologii. Neměla jsem žádný problém. Dokonce jsme s manželem na konci prvního trimestru odjeli autobusem do Chorvatska na dovolenou,“ vzpomínala žena.

Klidných devět měsíců ale vůbec zažít nemusela. „Imunologické procesy v těle se totiž mohou změnit a ohrozit tím i srdce matky,“ vysvětlila lékařka, která Polesnou ošetřovala, Marie Ošmerová.

Dodala, že pro vývoj dítěte je nezbytné, aby bylo těhotenství plánované a přizpůsobila se mu hladina léků v těle matky. To se ale podaří jen v polovině případů, ženy totiž často zjistí, že jsou těhotné až po měsíci. „Dřív se po transplantaci srdce zakazovalo otěhotnět, teď se ale ukazuje, že je možné proces zvládnout. Mateřský pud je prostě silnější než strach z rizika,“ okomentovala Ošmerová.

O možných komplikacích věděla i Polesná, která otěhotněla nečekaně. „Pokud bychom měli další dítě, určitě bychom těhotenství pořádně naplánovali, aby bylo všechno v pořádku. Tehdy jsem si rizika prostě nepřipouštěla a snažila jsem se myslet pozitivně,“ vzpomínala žena.