Kladivo, pilka, hřebíky, metr, smirkový papír. Dřevěná krabička položená vedle ponku, školák stojící u svěráku a hrdě si prohlížející svůj výrobek. Upocené čelo a deset metrů záhonu k rytí ještě před sebou. Přitom nikdo další se už za nedalekým rybízem neschová. Je tam plno. Zhruba tak si dnešní třicátníci nebo čtyřicátníci vybavují dílny a pozemky.

Je jedno, zda jsou dnes označované jako technické práce nebo pěstitelství. Vyučují se v omezené míře. „Už to samozřejmě není jako dřív, kdy žáci od šesté po devátou třídu měli každý týden dvě hodiny dílen, děvčata pak třeba i vaření. Podobné předměty nabízíme dál, ale už pouze v rámci jednoho ročníku. A hodin je méně," prohlásil ředitel vyškovské Základní školy Letní pole Jiří Sochor.

Někteří ředitelé přiznávají, že se tím sice částečně vytrácí podpora zejména technického vzdělávání v dlouhodobém horizontu, zároveň upozorňují, že směrů a možností je dnes mnohem víc než před lety. Smrskla se i práce s rýčem nebo motykou. „I když máme u školy velkou zahradu, výuka se omezila víceméně na údržbu nějakého záhonku. Předmět se jmenuje Pěstitelství a chovatelství, přičemž přes zimu se probírá teorie," doplnil Sochor.

Dílny i pěstitelské práce mají i na Základní škole Nádražní 5 ve Vyškově. Omezené jsou ovšem také jen na jeden ročník na druhém stupni. „Dřív, když jsme ještě měli pozemek u zooparku, se tyto předměty vyučovaly i na prvním stupni. To ale byly jiné učební osnovy," vzpomínala zástupkyně ředitele školy Iva Vassová.

Nyní mají pouze malý pozemek u školy, kde pěstují bylinky, a děti se v rámci pěstitelek učí zejména pečovat o kytky v květináči.

Učitelka Základní školy v Komořanech Irena Bílá zase připomíná, že pro děti z vesnic není práce na zahradě nijak přínosná. „Samozřejmě z toho důvodu, že u domu vždy kus nějaké zahrady zpravidla mají. Takže dobré základy získají v rodině. U nás sice máme pouze první stupeň, ale myslím, že ani jinde na obcích to není úplná nutnost. Pěstitelské práce ani tak nezmizely, jsou však omezené na péči o květiny," poznamenala Bílá.

Horší to ovšem je, když se žáci základních škol, kde se tyto předměty nevyučují, nebo jen minimálně, hlásí na odborné školy. Že chlapec vidí poprvé třeba hoblík, je podle ředitele Střední odborné školy a Středního odborného učiliště ve Vyškově Petra Hájka poznat na první pohled. „Je škoda, že se od dílen upustilo. Vytlačily je počítače a jazyky. Sám je pamatuji, rozhodně byly přínosné. Nyní lze s trochou nadsázky říct, že pokud dítě k těmto činnostem nevedou rodiče, pomalu neví, za jaký konec chytit šroubovák," zmínil Hájek. Uvítal by, kdyby základní školy praktické předměty znovu zavedly.

Jako jedna z mála škol rozsah neměnila podle slov ředitele Aleše Navrátila Základní škola 710 v Bučovicích. Dílny mají jako povinný předmět chlapci i dívky. „Měli jsme i pěstitelské práce, ty jsme ale museli z technických důvodů zrušit. Předpokládám, že je znovu obnovíme. Co se týká dílen, jsem velmi rád, že jsme je zachovali. Když mluvím s kolegy ze středních škol, potvrzují, že žáci, kteří je absolvovali, jsou mnohem zručnější. Na rozdíl od jiných třeba umí správně použít pilu," přiblížil Navrátil.

Na jeho škole se předmět vyučuje ve dvou ročnících na druhém stupni. Pravidelně v červnu pak mají děti možnost účastnit se kurzu vaření, který se odehrává v suterénu budovy. „I to bychom ale v budoucnu chtěli začlenit do běžné výuky," nastínil ředitel bučovické školy.

Narazit ovšem můžou při hledání vhodného pedagoga. „Kvalitní vyučující pro tyto předměty je problém sehnat. Pro dílny máme jednoho, má vystudovaný potřebný obor," dodal Navrátil.