Bití, vulgární nadávky a kopání do zad či do břicha. Trojice žen, které se staly dobrovolnými otrokyněmi sedmasedmdesátiletého Jiřího Adama z Brna, musely snášet tvrdá pravidla sekty několik let.

Brněnský Deník Rovnost zjistil, že při odhalení případu byl stav zotročených žen natolik žalostný, že byly na pokraji vyčerpání a hrozila jim smrt.

„Ženy snášely od Adama bití pěstí, kopání a hrubé nadávky. Obžalovaný ženy také ponižoval. Musely třeba prosit vkleče o odpuštění,“ píše se mimo jiné v žalobě, do které měl možnost brněnský Deník Rovnost nahlédnout. Jak byly zneužívány, si přitom ženy uvědomily až u výslechu. Do té doby to považovaly za normální.

Zdraví týraných žen bylo podlomené a z otřesných zážitků se vzpamatovávaly dokonce několik měsíců na psychiatrii. „Stav zkoumaných žen byl opravdu velmi vážný. Vyústil až v závažné nepravidelnosti srdečního rytmu s rizikem smrti, případně trvalých následků,“ uvedl znalec z oboru gastroenterologie Pavel Kohout z pražské Fakultní Thomayerovy nemocnice.

Ve vážném stavu je i sedmasedmdesátiletý Jiří Adam. Leží už čtrnáct dní na anesteziologicko-resuscitačním oddělení břeclavské nemocnice. „Je v tak vážném stavu, že není schopen vůbec mluvit,“ řekl lékař břeclavské nemocnice Petr Vašíček, který odmítl říci další podrobnosti. Redakce respektovala přání lékaře a nesnažila se k Adamovi dále proniknout. Podle zdrojů z nemocnice by mohl být Adam i v klinické smrti.

Muže, který se pasoval do role vůdce sekty vycházející z učení Hnutí Grálu, viní státní zástupce Arne Nekula z týrání a obchodování s lidmi. Ve vězení za to může pobýt až dvanáct let. Adam podle žaloby zotročil minimálně tři ženy. Všechny jsou teď na tom psychicky velmi špatně. Dokonce tak zle, že zřejmě nepůjdou k soudu.

„Státní zástupce jejich výslech ani nenavrhoval. Jejich psychický stav je totiž tak narušený, že by výslech při hlavním líčení zřejmě nezvládly,“ potvrdil mluvčí městského státního zastupitelství Vladimír Kutnohorský. Z vyšetřovacího spisu, který má přes dva tisíce stran, vyplývá, že ženy snášely příkoří minimálně osm let.

Oběti jsou tři. Nejstarší je osmasedmdesátiletá Jarmila Hanáková, která na Adama podala trestní oznámení. Ta vstoupila dobrovolně do sekty společně se svou jedenapadesátiletou dcerou Jarmilou Malochovou. Třetí týranou ženou je devětapadesátiletá příbuzná obou žen, Eva Šafářová. „S Adamem jsme se už dlouho neviděly. To je asi tak všechno, co k tomu mohu říct,“ řekla Hanáková z okna rodinného domku v brněnské Košinově ulici. S mužem uzavřely ženy smlouvu, z které vyplývalo, že se vzdají požitků a budou bezmezně vůdce poslouchat.

Ženy nedostávaly kapesné, žily v chatkách a trpěly hlady. Jedly jen to, co si vypěstovaly. Pokud odmítly poslechnout Adamovy rozkazy, nařídil jim hladovku. Ženy pracovaly na polnostech, které získal po své druhé svatbě z dědictví manželky. Po ní si také nechal příjmení Adam. Narodil se totiž jako Jiří Havlík a pocházel z Dyjákovic na Znojemsku. Tam ho ale už léta nikdo neviděl. Údajně používal i příjmení Kolář.

Redaktoři Deníku Rovnost navštívili všechna místa, kde Adam ženy trýznil. Rodinný dům v ulici Terezy Novákové v Řečkovicích je už týdny opuštěný. Uvnitř to však vypadá, jako by si obyvatelé stavení jen odskočili. Na věšáku pod střechou visí kožené bundy, na zápraží jsou naskládané hrnce. Vila v brněnských Ivanovicích, která měla sloužit jako modlitebna, byla včera rovněž opuštěná.

Na polnostech vůdce sekty v Mikulově ve středu pracovala třicetiletá Iva Adamová, která v sektě žije už jedenáct let. „Nikdo nás hlady netrápil,“ řekla Adamová. Redaktor Deníku Rovnost se včera chtěl na Adama zeptat jeho první manželky. Přestože byla doma, neotevřela ani sousedům. Policie se o případ zajímá od ledna 2005, kdy podala na Adama nejstarší z žen trestní oznámení. Kauzu uzavřela před půl rokem, zveřejnila ji teprve v úterý. Bude se jí zabývat Krajský soud v Brně. Vzhledem k Adamovu stavu ale možná k soudu nedojde.

Sousedé jim říkali pracovití permoníci

S východem slunce si nasadily pracovní šátky, uniformu a začínaly pracovat. Pozdě v noci uléhaly ke spánku v dřevěné boudě za domem. Sousedé si ženy pracující v domě Jiřího Adama v brněnských Řečkovicích, na stavbě vily v Ivanovicích a na vinohradu v Mikulově pamatují jako nešťastné stařenky, které musely od svého „pána“ snášet nejrůznější příkoří.

Nemohly odejít

„Ony strašně dřely. Vyhýbaly se jakémukoliv kontaktu s cizími lidmi. S jednou jsem se blíže bavila. Řekla mi, že nemohou odejít, protože nemají kam,“ vzpomíná Alena Abrahámková, která kousek od Adamovy rozestavěné usedlosti v Ivanovicích bydlí. Podle ní spaly ženy v chatrči za domem, a to dokonce i v zimních měsících.

Adamovi odevzdaly všechen svůj majetek. „Prý jim sliboval, že když dostaví dům, budou tam s ním bydlet. Sám ale pak sousedům říkával, že tam žádné další lidi nechce, že ten dům je pro něj a manželku,“ tvrdí Abrahámková.

To, že se děje něco špatného, zjistila až v okamžiku, kdy se s ní Jiří Adam bavil otevřeněji než obvykle. „Řekl, že těm ženám bere důchod a kupuje jim za to holínky a pracovní nástroje. Došlo mi, že to není normální,“ míní žena.

Ženy dostávaly minimum jídla. „Když jsme se s panem Adamem bavili, vždycky říkával, že je maso nezdravé, že těm ženám vaří jáhlovou kaši. Víc jsme po tom ale nepátrali,“ uvedl manželský pár ze sousedství. To potvrzuje i sousedka. „Dostávaly k jídlu jen to, co si samy nasbíraly. Když pracovaly na statku paní Adamové v Mikulově, nesměli si vzít ani jediné jablko. Zůstávaly pro ně jen zbytky a shnilé ovoce,“ popisuje hrozná muka Abrahámková, která je denně vídala před domem.

K sousedům se ale stařenky často nedostaly. Adam je posílal ven jen pro stavební materiál. „Obešly sousedy, jestli nemáme cihly nebo písek. Často musely vzít do ruky lopatu a smeták a shrabovaly prach ze silnice, který pak na stavbu použily,“ říká Abrahámková.

Obyvatelé Ivanovic jim nevyužitý stavební materiál sami nabízeli. Jiří Adam byl pro některé z nich vzorný soused, který léta tvrdě pracoval, aby si postavil dům. „Bylo známo, že kdo má staré cihly nebo trámy, že Adam si je vždy vezme. S lidmi vycházel dobře, on i jeho společnost byli nenápadní a nikdo si na ně nikdy nestěžoval,“ uvedla starostka Ivanovic Jana Bohuňovská.

Pracovní sílu, kterou sousedé přezdívali „permonicí“, Adam na své stavbě využíval už od roku 1980. „Žil zde se svou druhou ženou pod jménem Havlík. Krátce na to se přejmenoval na Adama. Pak se tady střídaly různé ženy. Většina z nich po nějaké době odešla,“ vzpomíná sousedka.

Zůstaly ale čtyři. Nejstarší z nich pak zemřela. „Podle mě se umořila. Byla to farářka a pracovala prakticky bez zastavení. Ten dům Adamovi vlastně postavila ona a prodělala u toho šest zápalů plic. Pak zemřela,“ říká Abrahámková. Policie ale smrt ženy se špatnými životními podmínkami nespojuje.

Manželka vůdce Jana Adamová naopak podle sousedů na práci ani nesáhla. „Chodívala elegantně oblečená. V zimě nosila kožich, byla hodně na úrovni. Prý pracovala v Černovicích jako psycholožka a tam si vytipovala slabé povahy, které by jejímu muži podlehly,“ myslí si manželský pár ze sousedství.

Jako ve středověku

Adamovi ale využívali pracovní sílu i ve svém domě v Řečkovicích. „Byli to podivíni. Chodili všichni v šátcích a montérkách a oslovovali se pane a paní. Neměli televizi, rádio ani telefon. Bylo jasné, že vyznávají staré metody a způsob života,“ uvedl Jiří Zábrš, který před několika týdny rodině Adamových spravoval střechu. Ani tu ale rodina nechtěla opravit moderními metodami. Dosud Zábršovi za opravu dluží peníze. Naposledy sousedé Adama viděli před pár týdny. „Byl tu s ním nějaký stařeček a opravoval komín,“ dodává Abrahámková.

Nezvyklá komunita tvrdě pracujících žen neunikla pozornosti ani lidem v sousedství Adamova domu a vinohradu v Mikulově. „Někdy se od vedle ozvalo podivné pískaní. Tak se pravděpodobně svolávali na oběd. Adam taky někdy na ženy hlasitě řval a nadával. Ony většinou neodpovídaly,“ řekla žena ze sousedství vinohradu, která si nepřála být jmenována. U Adamových se ale děly i jiné divné věci. „Třeba oknem po žebříku nosil vodu. Byl zvláštní,“ dodává Hrabalová.

(nel, baf)
Žena u údajného otrokáře: Lákal mě ekologický způsob života

Ivě Adamové je třicet let. S rodinou Adamových se seznámila, když ji bylo devatenáct. Později přijala i jejich jméno. Lákal ji údajně ekologický způsob života, který vedli. Všechny řeči o týrání a hladovění jsou podle ní nesmysl.

Jak jste se s Jiřím Adamem seznámila?
Přes otce. Byl to jeho známý. Táta viděl, že se zajímám o ekologii. Řekl si proto, že by se mi líbilo seznámit se s Adamovými a vidět jak žijí. Opravdu mě to zaujalo. Poznala jsme je v devatenácti. Teď tu s nimi žiji zhruba deset let.

Proč jste přijala jeho jméno?
Mé původní jméno nebylo pěkné.

Jak vypadal váš normální den?
Vstávali jsme podle ročních období a podle východu slunce. Pak jsme se dohodli, co bude hlavní náplň dne a podle toho jsme si rozdělili úkoly.

Nejvíce času jste trávila v Mikulově?
Já pracuji. Sem jsem jezdila jen na dovolenou. To jsem tu pracovala buď na poli nebo na zahradě. V Brně jsem po práci šla taky vždy něco udělat na zahradu. Tady vždycky přijedeme na pole nebo do vinohradu. Koukneme, co je potřeba na práci, postupně to zdoláme a odjedeme zas do Brna.

Proč jste u Adamových pracovali. Co vás pojilo? Proč jste tady žili společně?
Viděla jsem, že je planeta v ohrožení. A tady se snažíme chovat tak, abychom přírodě neškodili. To nás spojovalo a dobrý vzájemný vztah. Každý měl z počátku jiný důvod. Náš život byl možná trochu netypický.

Pojilo vás nějaké společné náboženství?
To pojímá každý osobně. Víru má každý ve svém nitru. Víru prožíváte individuálně. U nás to hraje velkou roli. Nemáme ale žádnou společnou modlitbu ani modlitebnu. Každý se pomodlil, jak to cítil.

Je pravda, že jste Adamovi dávali peníze?
Žijeme tady ve společné domácnosti. A ty peníze jsme používali na to, abychom zaplatili popelnice a podobně. Nemůžete žít někde se spolubydlícími a říct jim, teď to budeš platit jen ty. Peníze jsou v každé domácnosti v koloběhu a u nás taky.

Objevily se informace o týraní v komunitě. Hodláte tu zůstat dál?
Nevidím důvod, proč bych měla měnit svůj život. Já budu žít dál tak, jak mě to vyhovuje. A to je tady. Mrzí mě, že to tak vypadá.

Trápil vás někdo hlady nebo někam za trest zavíral?
To je holý nesmysl. Mně pan Adam pomohl po všech stránkách. I zdravotně. Týrání si představuji jinak, než tak, že je vám líp.

Jaký byl váš jídelníček?
Hlady nás nikdo netrápil. To, co lze vypěstovat, to si vypěstujeme sami. Zbytek si koupíme. Jíme když máme hlad, někdy třeba později. To se prostě stane. Jíme převážně zeleninu a ovoce.

Některé ženy se rozhodly z komunity odejít. Proč?
Rozhodly se už na stáří žít jiným způsobem života.

David Grossmann