„Děláme to proto, že jsem si chtěli něco dokázat a vytvořit kuriózní rekord, který po nás snad už nikdo nezopakuje. Je zvláštní, že to ještě nikoho nenapadlo. Myslím, že se to dá ujít, ale bude to drsné. Už teď jsem dost unavený,“ říká Mahovský.
Spát chtějí podle toho, jak budou vše časově stíhat. Plánují to ale jen na čtyři hodiny denně ve stanu nebo pod širákem. Jako první chtěli přejít soutok na Pohansku. Ten ale zaplavila Dyje a tak se museli vydat druhým směrem.
„Vychází to na pětačtyřicet kilometrů za den. Ale třeba Hustopečsko je hodně kopcovité, a proto tam s baťohem půjdeme určitě pomaleji než obvyklých pět kilometrů za hodinu. Dneska ujdeme možná padesát kilometrů a zítra třeba jen dvacet,“ dodává Semerád.
Cestu oběma mladíkům nekomplikuje jen špatné počasí, ale také to, že si Martin Semerád zapomněl doma inzulín. Je proto nutné, aby si trasu prodloužili o úsek z Vranovic do Žabčic, kde Semerád bydlí. „Je to sice mimo okres, ale musíme to zvládnout,“ shodují se. Na své cestě nevyužívají žádné energy drinky. Jediným stimulem je pro ně pivo, které si dají cestou v hospodě.
„Děláme to hlavně kvůli sobě, a proto nemáme v úmyslu podvádět. Kdybychom usilovali o zápis do knihy rekordů, bylo by to organizačně náročné. Celou cestu by za námi muselo jet auto, aby nám to uznali a to my nechceme,“ vysvětluje Mahovský. Celou trasu musí mladíci zvládnout do pondělí do čtyř hodin ráno.