Chceme vrátit dceru do života, říkají manželé

„Problémy nastaly týden po očkování, kdy dcera dostala teplotu čtyřicet stupňů. Když jsem přišla za doktorem, že dcera najednou nemluví a jen pláče, řekl mi, že je to po vakcíně,“ vypráví matka Viera Bartošová.

Manžel Josef přikyvuje. „Oficiální potvrzení vám ale nikdo nedá,“ tvrdí.

Manželé vyrazili s dcerou na vyšetření do Brna, kde se dozvěděli, že v dítěti nemoc dřímala, ale až očkování jí rozjelo naplno.

„Uplynulé dva roky byly šílené. Nedovolí nám, abychom se dotkli třeba jejích zubů. Měla je jako perličky, dnes už je to úplně něco jiného. Po koupání jsem ji nedokázala ani namazat. Nastal jen křik. Běžné reakce jsou pryč,“ vypráví matka a ukazuje na papíry popsané lékařskými zprávami.

Velká změna

Manželé vzpomínají, jak se dcera chovala před očkováním. Rozdávala radost. „Dokázala plácat rukama, ukazovat, jak je velká. A po vakcinaci? Konec. Jako kdyby její vývoj skončil. Jednoduše se uzavřela do svého světa,“ říká otec.

Rodina se o podobné případy začala intenzivně zajímat a našla lékaře Josepha Šmardu, který pomáhá dětem s podobným postižením. Speciální test a biomudulická léčba je však drahá a rodině dochází prostředky i psychické síly.

„Jediné, co nám doktoři poradili, je oblbování. Na pojišťovně jsme se dozvěděli, že léčba našeho dítěte je nadstandard,“ líčí otec.

Rodina se proto obrátila na nadaci Adra a s prosbou žádá o jakýkoliv peněžitý dar. Potřebná léčba na rok stojí zhruba čtvrt milionu korun.

„Peníze ale musíme shánět sami. Snažíme se proto, jak můžeme. Chceme naši dceru vrátit do života,“ dodávají manželé svorně.

A Eva přichází s panenkou, kterou vytáhla z kočárku. Beze slova.