K dobrovolným hasičům v rodném městysu se přidal už v šesti letech. Přivedl ho k nim právě otec. I jemu vděčí za přesun k profesionálům. „Na druhé straně republiky jsem si potvrdil, že hasiči jsou jedna velká rodina. Kolegové mi pomáhají i mimo práci. I proto jsem si tuto práci oblíbil. Na každou směnu se těším,“ říká šestadvacetiletý Václav Bažant.
Svému snu obětoval spoustu času. Trénoval a zakázal si víno nebo pivo. Měl i speciální jídelníček, aby shodil přebytečná kila. „Už od patnácti let jsem věděl, co chci dělat. Naplněným snem to nicméně nekončí,“ naznačuje Bažant.
Před šesti lety okusil poprvé soutěž TFA, v překladu znamená nejtvrdší hasič přežije. Účastní se jí dobrovolní hasiči z celé republiky. „Mám rád výzvy a hned jako první soutěž jsem si vybral tu nejtěžší v Praze. Musel jsem například vyběhnout do tehdejší nejvyšší budovy republiky s aktivním dýchacím přístrojem,“ popisuje muž. Dodává, že si sáhl až na dno svých sil, ale získal zkušenosti pro budoucí povolání.
Závodníci v podobných soutěžích musí třeba roztáhnout a následně smotat hasičskou hadici, přenést závaží nebo figurínu, přeskočit bariéru. Poslední etapou závodů bývá výstup do výškových budov. Vše v kompletní hasičské výzbroji.
Aby si zvykl na zátěž, trénoval s dýchacím přístrojem ve vinohradu. „Sem tam se mi někdo připomene, že mě potkal. Přeci jen hasič ve vinohradu, každý si klepal na čelo,“ prozrazuje hasič.
Postupem let získal úspěchy na menších soutěžích, ale nejvíce si váží, když s ním kolegové nebo přátelé na soutěž jeli. „Že mi pomohli a věřili mi, je pro mě mnohem víc než poháry. Na ty se mi doma práší,“ svěřuje se.