„Poštorenský krúžek přišel s nápadem, že udělají besedu, že mně povinšují. Napřed jsem sice trochu váhal, ale nakonec jsem rád. Byl by to ťažký hřích, kdybych to odmítl,“ říká Holásek, který své významné životní jubileum ve skutečnosti slaví až poslední červnový den.

„Teď z oslav nevyjdu. Přijede rodina, syn, který pracuje ve Švédsku, i mnozí další. Budu mít nabitý kalendář. Ale co, tři a půl měsíce jsem se flákal, byl jsem ve Švédsku na operaci s kyčlí,“ směje se s notnou dávkou nadsázky muž, který od roku 1969 působil jako lékař právě v severské zemi. Zpátky do vlasti se vrátil až v polovině devadesátých let.

Švédská cimbálovka

Holásek sice odejel do Švédska legálně, na studijní pobyt, po výzvě k návratu se ale nakonec rozhodl ve Skandinávii i s rodinou zůstat jako emigrant. Založil a vedl tam cimbálovou muziku Dunaj a dokonce byl zvolený do stínového parlamentu, rady svobodného Československa. Proslavil se i jako lékař, když ho jako výborného anesteziologa přizvali k léčení krále Gustava VI. Adolfa, jehož se dokonce stal osobním přítelem.

„Denně jsem se modlil, abych se mohl vrátit. Při každej pěknej piesničce jsme bečali. Jsem rád, že jsem dnes tady. Už to ale není ta zem, za kterou bych plakal. Bohužel mám spoustu výhrad. Ale ještě se tady najdou krásný ludé,“ neskrývá své výhrady Holásek, který se společně s Jožkou Kobzíkem věnoval folklóru už na lékařské fakultě v Brně.

Zazpívat a popřát k narozeninám mu do kulturního domu v Poštorné přijel například kamarád Luboš Holý. A také dvě gajdošské muziky ze Starého Hrozenkova a Zubří. Nechyběla ani cimbálová muzika Olina Kůrečky, Břeclavan nebo ženský a mužský sbor z Poštorné.

„Muzika mě vždycky dávala velice moc. Pořád si moc rád zazpívám, ale husle už neudržím, mám mravenčení v rukou. Nerad bych to někomu kazil. Když mám ruky dole na gajdách nebo na fujaře, tak je to dobré. I když na fujaru už zase nemám dech,“ přiznává.

Doktor, muzikant a… malíř

Nynější hlavní Holáskovou vášní se tak stalo malování, jehož taje začal rovněž objevovat od mládí. Ve Švédsku studoval čtyři roky umění na Geleborské škole, kde se později dokonce stal učitelem. Své rozsáhlé malířské a sochařské dílo vystavoval ve Švédsku, USA, Velké Británii, Španělsku, Portugalsku, Švédsku i mnoha dalších zemích.

Krajinářské náměty v současnosti čerpá zejména v okolí Pálavy. Malířským štětcem zachycuje mizející svět – staré stavby a lidovou architekturu v okolí Sedlece, kde dnes žije. „Jsem rád, že jsem zaklíněný do party břeclavských kumštýřů. Je to výborný kolektiv,“ chválí nahlas Sdružení břeclavských výtvarníků, jehož je členem.

„Cítím se podobně jako Zeman, ne na Vysočině penzistou, ale na úpatí Pálavy jako takový zbytkový kumštýř. Mám tady i malý vinohrádek a sklépek, tak se to snažím všechno zvládat. Taky hodně čtu,“ svěřuje se autor řady vědeckých prací a světových patentů.