Přečtěte si také:

Udržet tradici hodů jde jen za peníze

Hody, to je vhodný čas, památný den či svátek

„U nás jsou čtyři hlavní páry. První, druhý, třetí a sklepník se sklepnicí. Zbytek je chasa,“ vysvětluje hodové zvyklosti Krumvíře.
V hodování je rodilý Krumvířák už zběhlý, v kroji nejde poprvé. „Kolem hodů se motám už dlouho. V kroji jdu už potřetí. Do minulého roku jsem byl v chase, stárkuji tedy vlastně poprvé,“ říká.

Jak sám říká, naštěstí si úkoly kolem organizování a připravování hodů mezi sebe stárci a chasníci dělí. V mnoha ohledech, hlavně v tom finančním, pomáhá i obecní úřad. „Kluci většinou zařizují a nakupují a holky třeba zdobí sál a tak. Muzikanty platí obec a taky nám trochu přispívá na víno,“ vypočítává náročnost příprav první stárek. Podle něj je nejtěžší sehnat máju a povoz s koňmi, který by pak strom odvezl. „To musíme zařizovat alespoň měsíc dopředu. Jinak jsou ty nejhlavnější přípravy v plném proudu asi týden před začátkem hodů,“ popisuje hodovník.

U Luskačů se stárkování dědí. „Naší chodili v kroji, dokonce myslím i stárkovali. Takže nebyli vůbec proti, že jsem se do toho pustil i já. Finančně to snad taky zas tak náročné není,“ nechce prozradit konkrétní částku stárek.

Nákladné jsou ale prý účty v hospodě za chasu, které musí platit. „Být stárkem je celkem náročné. Celý týden před hody chodíme do stárkovského sklepa a domlouváme se. Potom projdeme celý Krumvíř od domu k domu a zveme na hody. K tomu stavění máje, tancování zavádky a večerní zábavy. Je toho dost,“ uzavřel.