Když asi pětiletý klučina uviděl starý motorák, jak stojí na kolejích v Pohořelicích, ani na chvíli nezaváhal a v mžiku vyšplhal po schůdcích nahoru. „Pojď dolů, musíme jít domů," přesvědčovala ho máma.

„Ne, pojedeme vláčkem," nemohl si chlapec pomoct. Přesvědčování nezabíralo, a tak vlakvedoucí a cestující byli svědky úsměvné scény. Žena vytáhla telefon, vytočila číslo a povídá: „Prosím tě, přijeď pro nás do Vranovic. Já musím jet s klukem vlakem."

Takhle nečekaně se vyvinula jejich sobotní procházka.

Právě děti byly nejpočetnějšími pasažéry jízdy historickým motorovým vlakem na trase z Vranovic do Pohořelic. Nadšenci z Klubu přátel lokálek ji uspořádali při příležitosti sto sedmnáctého výročí zahájení osobní dopravy na trati.

Děti jely zadarmo

Singrovka z roku 1964 svezla během dvou jízd na sto osmdesát platících svátečních pasažérů. Podle předsedy pořádajícího klubu Marka Tomka jich bylo ale víc. „Děti do šesti let se vezly zadarmo a bylo jich hodně. Určitě jsme v sobotu svezli na dvě stě padesát cestujících," odhaduje.

Nostalgická jízda byla víkendovým zpestřením i pro dvacítku dětí z brněnského dětského domova Dagmar. „Jely s námi už z Brna do Vranovic. Na oplátku nám prý namalují obrázky z uskutečněné cesty," uvedl Tomek.

Projet se po trati, která se již čtyři roky nevyužívá, měli příležitost nejen lidé z Vranovic a Pohořelic, ale také z Přibic a Velké Dvora. Zájem však projevili i nadšenci ze Cvrčovic nebo Vlasatic. „To nás těší. Naší snahou totiž je, aby tato trať zůstala v povědomí lidí," sdělil předseda klubu.

Zatímco nejmenším pasažérům stačilo ke spokojenosti pozorování krajiny s nosem přilepeným na skle okna, ti starší využili příležitosti k nahlédnutí do kabiny strojvedoucího. „Kde je tlačítko na troubení? A proč má vlak volant?" zněly dotazy směrem k Jiřímu Kotasovi, který vlak nejen zapůjčil, ale i sám řídil.

„To není volant k zatáčení, je to zařízení k přidávání nebo ubírání otáčkových stupňů motoru," vysvětloval.

S historickými vlaky už jezdí dvacet let. Je to nadšenec, který má civilní zaměstnání a přitom renovuje nepojízdné vozy. Historické jízdy jsou pak odměnou za jeho práci. „Je to pro mě možnost sáhnout si na techniku, která už je vyřazená. Je jednodušší, ale za to čitelnější, když se něco porouchá," říká.

Na památku z výroční jízdy zůstaly cestujícím nejen zážitky z pohodové jízdy, která vedla i lesem a mosty přes řeku Jihlavu, ale i „dřevěné" jízdenky, na něž se pamatují jen ti dříve narození. Spolek je nechává vyrobit na zakázku.

Před moderním komfortem dali přednost i cykloturisté. „Měli už koupené jízdenky na běžný linkový vlak z Vranovic do Brna. Ale když nás uviděli, naložili bicykly do motoráku a jeli s námi až do Brna," potěšil zájem Tomka.

Ten připomíná, že další historická souprava se na stejnou trať vydá v říjnu. „Lidé se mohou těšit i na prosincovou mikulášskou jízdu s parní lokomotivou," slibuje.