Cílem etapy prvního dne byla chata v Horním Maršově. Z Podivína je to přes tři sta šedesát kilometrů. „Další den ráno jsme vyrazili do krásného počasí směr Szczecin. Cesta po polských rovinách ubíhala naší rychlostí v průměru pětačtyřicet kilometrů za hodinu. Odpoledne jsme dorazili k městu Świebodzin a již z dálky viděli Sochu Krista Krále, která je nejvyšší sochou Ježíše Krista na světě," vypráví Kocourek.

Kilometry na tachometru přibývaly postupně dál. „Přijeli jsme k moři a najeli na velký trajekt, který nás převezl do Německa na ostrov Usedom, do vesnice Peenemünde, která je nejsevernější vesnice na ostrově. Je známá především díky výzkumnému středisku německé Luftwaffe. Na molu jsme viděli ponorku, kterou jsme si prohlédli i zevnitř. Na parkovišti stáli němečtí fandové značky Jawa, jeli na krásných renovovaných strojích," vzpomíná nadšeně dobrodruh.

Další ráno se vydali směr přístavní město v severním Polsku – Łeba. „Kousek od Łeby se nachází Słowińský národní park, který se vyznačuje písečnými dunami. Na tento den jsme měli dost času, abychom si park prohlédli. Také jsme stanuli na břehu Baltského moře. Voda měla jen okolo devíti stupňů Celsia. Našli se dva odvážlivci, kteří se koupali, ale po nějaké minutce byli venku. Po prohlídce staré raketové základny, jsme odjížděli směr Gdaňsk a Malbork, kde si nás spousta turistů fotilo," říká Kocourek.

Cestou se dostali i do vesnice Gronowo, kde je hraniční přechod s Ruskem. „Podařil se nám ve čtyřech lidech průjezd za závoru do celního prostoru. Fotili jsme tam, a tak se dalo čekat, že se to nebude líbit ruským celníkům. Po chvilce už nás rázně vyprovodili," usmívá se.

A pak už se přes Wroclav směr Adršpach vydali domů. „Po celou dobu jsme se setkávali s příjemnými a ochotnými lidmi. Strava byla v obchodech i v restauracích také výborná," hodnotí putování Podivínčan.