Galerie Závodný žije nově čísly a písmeny

Tentokrát vás pozvu na inspirativní výstavu do mikulovské Galerie Závodný, jež ve městě pod Pálavou zahájila činnost na rohu ulice Husovy a Brněnské teprve nedávno. Po první výstavě a novoročním koncertním vystoupení ve spolupráci s rovněž čerstvě vzniklým Kruhem přátel hudby představuje dvoupatrový výstavní prostor výběr z prací další dvojice výtvarníků. Nahlédnout do díla Eduarda Ovčáčka a Miloše Urbáska tam můžete až do devátého března.

Aktuálním cílem nové galerie je podle slov její majitelky, Vladimíry Brucháčkové Závodné, přiblížit veřejnosti tvorbu autorů, kteří významně zasáhli do vývoje české a slovenské výtvarné scény. Po Daliboru Chatrném a Radoslavu Kratinovi tak přišla minulý čtvrtek řada na vernisáž dvou výtvarníků propojených nejen uměleckými vizemi, ale i dlouholetým přátelstvím. Naposled visela díla obou autorů vedle sebe v šedesátých letech v rakouském Grazu.

Ovčáček a Urbásek spolu v roce 1960 zakládali v Bratislavě skupinu Konfrontace, která navazovala na snahy meziválečného abstraktního umění a zároveň se tak vymezovala vůči omezujícímu socialistickému realismu. Jejich dílo se pak spojilo v takzvaném lettrismu, směru výtvarné abstrakce, jenž přenáší písmena, číslice a grafické znaky na plátno. Tím je zbavuje původních významů a činí z nich výtvarné znaky, s nimiž se pak volně pracuje. Podobným směrem se v šedesátých letech vydal rovněž Karel Trinkewitz, Ladislav Novák či básník a výtvarník Skupiny 42, Jiří Kolář.

Ostravský rodák Miloš Urbásek původně pracoval jako letecký navigátor, na konci padesátých let však našel zaujetí ve studiu na bratislavské Vysoké škole výtvarných umění, z níž Konfrontace vzešly. Jako jeden z prvních na Slovensku se Urbásek soustředil na problém geometrické abstrakce, u níž vydržel takřka celý život. Pracoval s vrstvenou koláží, akrylem, olejovým pastelem, experimentoval i s litým asfaltem. Své dílo totiž mnohdy přenášel z atelieru do architektury města. Nejčastěji lze v jeho pracích najít motiv písmene O, výstava však poukazuje i na práce z jeho pozdního období v osmdesátých letech.

Eduard Ovčáček, nejdůslednější představitel výtvarného lettrismu u nás, zůstává i v osmasedmdesáti letech aktivním umělcem a vysokoškolským pedagogem. Tento významný malíř a grafik v šedesátých letech s vizuální poezií začínal, v devadesátých ji aktualizoval sérií prostorových instalací po českých městech a věnovat se jí nepřestal ani v době počítačové techniky. Tu používá také k rozšíření možností grafické metody sítotisku, kterou u nás od roku 1968 propaguje. Nejoblíbenějším grafickým motivem Ovčáčkových prací je číslo 3.

Benjamínek na mikulovské kulturní mapě přináší zaměřením na minimalistické a geometrické umění osvěžení v celém regionu. Galerie Závodný má otevřeno kromě pondělí denně, vstupné se neplatí.

PETR VLASÁK (autor je z Břeclavi a zabývá se kulturou, zejména pak hudbou a filmy)