Vánoce oslavil v jednom baru. „Byl jsem tam jen já a číšnice. Tak jsme si dali panáka a byli rádi, že Štědrý večer netrávíme sami. Taky jsem den před Štědrým večerem potkal úplně neznámého člověka. Dal mi tisíc korun a odešel. Asi to byl Ježíšek,“ vzpomíná sympatický raper. Právě rap patří mezi jeho tři životní lásky.


„Jeden den jsem se probudil a cítil, že je mi to předurčené. Následné setkání s jedním kamarádem mě v tom usvědčilo. Dnes mám narozeniny. Oslavil jsem je v Piksle. Rapem.“


Jeho nynější způsob života ovlivnil silný zážitek z puberty. „Moje matka si našla nového přítele, kterému jsme my, její děti, byli naprosto ukradení. Jednou jsem došel domů a tam nikdo. Ani nábytek. Prostě nic. Zůstaly jen holé stěny. Odstěhovali se za mými zády. Vzalo mi to sílu, takový ten elán do života. Ztratil jsem tak i smysl toho, proč bych měl pracovat. Proto žiju tak, jak žiju,“ vysvětluje příčinu svého postoje k životu Karol.


Jeho největším snem je podívat se do Číny a začít tam studovat kung–fu. „Zajímám se o ozdravné pohyby. Člověk si tak může vyléčit spoustu nemocí. Chtěl bych cvičit pravidelně, ale nemám na to zatím podmínky,“ říká.


Uvědomuje si však, že tento sen není zrovna reálný. „Úplně nejlepší by bylo seznámit se s nějakými lidmi, kteří by mi umožnili natočit vlastní album,“ přeje si. A jeho vzkaz zní: „Člověk nesmí nikdy přestat myslet pozitivně.“