Předchozí díly seriálu najdete ZDE

První kníže rodu a zakladatel jeho bohatství nebyl tak zápornou osobností, jak ho líčila starší historiografie. Ohromný majetek rodu Černohorských z Boskovic vyženili bratři Karel a Maxmilián.Asi nejznámějším z rodu Liechtensteinů u nás je Karel I. (1569 - 1627). Vzdělání získal na proslulé českobratrské škole v Ivančicích a v Ženevě. Dědictvím získal dolnorakouská panství Valtice a Herrnbaumgarten a panství Lednice na Moravě. Když se v roce 1596 se oženil s bohatou nevěstou Annou Marií Černohorskou z Boskovic, získal výnosná panství Černá Hora a Úsov.

Karlův mladší bratr Maxmilián získal dolnorakouská panství Ranšpurk a Cahnov (německy Hohenau), nejmladší z bratrů Gundakar obdržel panství Wilfersdorf a Ringelsdorf. Maxmilián se roku 1597 oženil se sestrou své švagrové Kateřinou z Boskovic (1579-1637), se kterou vyženil panství Bučovice a Pozořice – bývalý ohromný majetek pánů z Boskovic se tak věnem dostal celý do rukou Liechtensteinů.

Pro další kariéru Liechtensteinů byla důležitá konverze všech tří bratrů ke katolickému náboženství. Jako první konvertoval Karel z Liechtensteina roku 1599 a zakrátko získal na dva roky úřad nejvyššího zemského sudího na Moravě. O rok později se stal nejvyšším hofmistrem císaře Rudolfa II. a tento nejdůležitější dvorský úřad zastával v letech 1600-1603 a 1606-1607. Další významný úřad získal Karel z Liechtensteina v roce 1604, když se stal moravským zemským hejtmanem (1604-1606) a jeho hlavním úkolem bylo bránit Moravské markrabství proti vojsku Štěpána Bočkaje.

Ve sporu císaře Rudolfa s jeho bratrem arcivévodou Matyášem roku 1608 se postavil na Matyášovu stranu, za což ho Rudolf II. zbavil funkce nejvyššího hofmistra a moravského hejtmana. Ale král Matyáš ho v prosinci téhož roku dědičně povýšil do knížecího stavu (tento titul byl v českých zemích naprostou novinkou). V roce 1614 od něj získal lénem i vévodství opavské a později získal i vévodství krnovské. – Jejich znaky jsou dodnes v erbu Liechtensteinů i státního znaku Knížectví lichtenštejnského.

Za stavovského povstání se Karel I. postavil na stranu císaře a krále Ferdinanda II. Správcem království se stal vévoda Maxmilián Bavorský a ten si jako svého komisaře vyžádal Karla I. z Liechtensteinu. Týden po bitvě na Bílé hoře vévoda odjel s bohatou kořistí zpátky do Bavor a Karla Liechtensteina jmenoval svým zástupcem. S potrestáním odbojných stavů si totiž nechtěl „špinit ruce“. V Praze zůstaly jen tři pluky pěchoty a oddíl jízdy a v zemi nekatolický státní aparát. Císařský komisař proto bral ohledy na mínění stavovských kruhů v zemi, za což byl katolíky u dvora obviněn, že je vůči nekatolíkům mírný. Podařilo se mu také učinit přítrž nejvážnějším excesům císařské armády.

Když navrhl ponechat v zemi loajální staroutrakvistickou církev, ihned vzbudil ve Vídni podezření. Protože ho vídeňští byrokraté neustále obviňovali z nečinnosti, podal již jedenáctého listopadu demisi. Teprve poté se císařští úředníci trochu „zkrotili“. Možná si uvědomili, že císařská strana ještě nemá vyhráno.

Teprve po několika opakovaných příkazech císaře poslal do Vídně seznam hlavních provinilců. Dne sedmnáctého ledna 1621 byl Karel I. jmenován královským místodržitelem, který byl odpovědný pouze císaři.

Když ale kníže obdržel dekret se svým jmenováním předsedou zvláštního soudního tribunálu, snažil se tohoto úkolu zbavit. Poukazoval na to, že v čele stojí obvykle panovník, a pokud nemůže on sám, měl by do Prahy přijet některý z jeho bratrů. Císař na to nedbal a první zasedání zvláštního soudu se konalo již v březnu. Při dalších jednáních se dvorem ve Vídni se snažil snížit počet návrhů trestů smrti, což se mu podařilo. Karel I. z Liechtensteina pak získal jako královský místodržící nevděčný úkol provést popravy sedmadvaceti českých pánů jednadvacátého června 1621.

Karel I. z Liechtensteina položil základy bohatství svého rodu na Moravě a v Čechách. Ke zděděným a vyženěným statkům přikoupil roku 1602 panství Plumlov, V roce 1622 od císaře získal vévodství krnovské a navíc přikoupil panství Moravská Třebová, Šumperk, Zábřeh, Branná, Ruda nad Moravou a Lanškroun. Získal rovněž Velké Losiny, Bludov nebo Sovinec. Od Albrechta z Valdštejna koupil v roce 1622 velké a výnosné panství Kostelec nad Černými lesy. Velké finanční prostředky získal svojí účastí v takzvaném mincovním konsorciu, které razilo nekvalitní stříbrné mince, což vedlo roku 1623 až ke státnímu úpadku a úřednímu snížení hodnoty mincí o osmdesát procent.

Díky velkému bohatství se stal mecenášem a sběratelem umění. Od roku 1608 přestavoval Valtice na knížecí rezidenci, kterou i opevnil. Nové opevnění roku 1605 odolalo obležení vojskem Štěpána Bočkaje. Barokní přestavba proběhla za Karlova syna Karla Eusebia – mimochodem, jako otec trval na jeho znalosti českého jazyka.

Karel z Liechtensteina zemřel v Praze náhle na mrtvici dvanáctého února 1627, podle tradice poté, co obdržel zprávu o vyplenění svých slezských panství císařskými vojáky. Nejprve byl Karel I. pohřben v kostele ve Valticích, odkud bylo jeho tělo v roce 1633 převezeno do nové rodinné hrobky ve Vranově nad Dyjí.

PAVEL JUŘÍK. Autor je historik, který se zabývá významnými šlechtickými rody