Němčina? Žádný problém. Absolvovali školu v Rakousku

Hloučky lidí postávají před budovou školy v Drasenhofenu, příhraniční obci sedm kilometrů od Mikulova. Baví se mezi sebou česky. Když ale kolem prochází skupinka Rakušanů, plynně přecházejí na němčinu a vysvětlují, cože se to před školou v sobotu děje.

Jsou dvě hodiny odpoledne a dechová hudba Mikulovanka vyhrává českým absolventům. Mají setkání. Letos je tomu dvacet let, kdy na první stupeň tamní základní školy nastoupili první zájemci z Mikulova a okolí. Od soboty to připomíná pamětní deska na rakouské škole.

Bývalí žáci, kterých už je dnes více než sto, si právě procházejí třídy, kde získávali vědomosti. Je mezi nimi i šestnáctiletá Tereza Salajková z Mikulova. „Myslela jsem, že se tu potkám s ostatními spolužáky, ale z mého ročníku jich tady moc není," rozhlíží se posmutněle absolventka, která nyní studuje brněnské gymnázium.

To Kateřina Vavrušová se zdraví hned s několika dřívějšími spolužáky, kteří do Drasenhofenu dorazili.

„My jsme první ročník, který do školy nastoupil," říká. Kolik jich celkem z České republiky ve třídě bylo, se ale nemůže dopočítat. „Někteří s námi chodili už na první stupeň, jiní až od druhého," vysvětluje nesnadné počty.

Dnes žije šestadvacetiletá bývalá Mikulovanka v Brně, kde pracuje v německé firmě. Podle jejích slov za to vděčí právě základní škole v Drasenhofenu. „Určitě mi to pomohlo naučit se jazyk," nemá pochybnosti. Do té doby totiž neuměla německy vůbec.

Pouhá dvě německá slovíčka znala při zápisu na druhý stupeň rakouské školy jednadvacetiletá Adéla Popovská. „Začátky byly těžké, ale pomohli mi hlavně kamarádi. Absolvovala jsem nakonec s vyznamenáním," říká. Už nyní přemýšlí, jestli svého dvouletého syna, kterého si přivezla, na rakouskou školu za pár let také přihlásí.

„Spolu s manželem jsme stáli u začátků tohoto projektu," vypráví učitelka němčiny Jarmila Červená. S mužem před dvaceti lety přijala nabídku učit v rakouské škole české žáky. Ona německý jazyk, její muž češtinu.

Drasenhofenská škola se na počátku devadesátých let potýkala s existenčními problémy kvůli nedostatku dětí. Proto tehdejší starosta Hubert Bayer přišel s nápadem otevřít brány školy i dětem z České republiky. V příhraniční obci se to nabízelo.

„První rok bylo českých žáků málo a navštěvovali pouze školu obecní (Volksschule, tedy první stupeň základní školy – pozn. redakce), ale postupně přibývali. Dokonce měli zájem pokračovat i na druhém stupni," vzpomíná Červená.

„Zájem dětí je pořád velký," pochvaluje si učitel Pavel Strouhal, který do Drasenhofenu přijíždí učit češtinu z Klentnice už sedmnáct let.