„Pořád to beru tak, že motorka pro mě není neznámé zařízení. Hřeším na mnohaletý zvyk a zatím to funguje,“ směje se devětačtyřicetiletý muž, který si generálku před dlouhou cestou přes Slovensko, Ukrajinu, Rumunsko a Maďarsko odbyl s endurem v Rakousku.

Jako bývalého motokrosového závodníka jej z pohody nevyvedly ani dost špatné ukrajinské silnice. „Kvalita silnic je opravdu rozpačitá a mapám se moc věřit nedá. Na motorce je to ale každopádně mnohem lepší než pěšky. Hlavně dostupnost, díky motorkám jsme se dostali dál a viděli víc,“ srovnává starosta, který měl v terénu oproti svým čtyřem mladším spolucestovatelům výhodu. „Na rozbitých polních cestách ve dvou ukrajinských národních parcích jsem vrchovatě zúročil své zkušenosti z motokrosu,“ pokyvuje hlavou.

Výprava se zastavila také v Koločavě, kterou proslavil Nikola Šuhaj loupežník. Jeho hrob ale hledali motorkáři marně. „Překvapilo mě, jaký velký pokrok udělali majitelé koločavské četnické hospody. Tekla nám teplá voda, sociální zařízení bylo nové. Je vidět, že tady turismus funguje. Na ostatních místech, které jsem navštívil i před dvěma lety, se toho ale příliš nezměnilo,“ hodnotí borkovanský cestovatel neutěšené ukrajinské poměry.

Na tamní jídlo ale nedá dopustit. „Bylo dobré a porce na naše poměry obrovské. Když řeknu, že jsem byl na Ukrajině a v Rumunusku a přibral tři kila, nikdo mi to nevěří. Navíc člověk díky příznivým cenovým relacím nepřemýšlí, co si koupí a co ne,“ říká.

Ještě více než Ukrajina, kde s motorkáři ze Šakvic a Oslavan strávil téměř čtyři dny, ale Urbana šokovalo Rumunsko. „Vůbec jsem neměl pocit, že jsme přijeli do zaostalé země, jak jsem ji znal z vyprávění. Všichni jsme byli překvapení, kolik věcí se tady za poslední roky změnilo. Starých dacií na silnicích potkáte určitě méně než u nás favoritů,“ popisuje odvážlivec, který zítra na motorce vyráží přes rakouské Alpy do Slovinska.

zamyšlení