„Chodíme sem pravidelně. Akce se mi líbí. Lidé se tady sejdou a oslaví masopust. Hraje hudba, děti si zatančí a i my se pobavíme,“ popisuje Mikulovanka Dagmar Jánská, jejíž dvě malé dcery jsou převlečené za Bílé paní.

Už od pohledu je vidět, že někteří nadšenci si dali na svých kostýmech opravdu záležet. Největší zastoupení má zřejmě skupina žen ověšená pentlemi. „Kostým se jmenuje Masopust, někdo v tom může vidět i strašáka z vinohradu. Ušití jednoho kusu trvalo čtyři hodiny. Obsahuje čtyři sta pentliček,“ zmiňuje Ludmila Sekaninová, rovněž z Mikulova.

Členkyně z tamního spolku důchodců se účastní fašankové obchůzky Mikulovem poprvé. Jejich hlavním motivem je rozšíření počtu masek. „Je nás celkem šestnáct. Patří k nám i opice a medvěd,“ ukazuje žena na další povedené kostýmy ve svém sousedství.

Fašankové veselí v Mikulově doprovází také taneční vystoupení spolupořádajícího národopisného spolku Pálava. „Ukázali jsme lidem mečový tanec Pod šable, jenž jsme převzali ze Strání z Kopanic,“ říká vedoucí taneční složky souboru Petr Ševčík, který dělá předzpěváka.

Nábytkem v domech už neházejí

Masky se s postupujícím časem připravují na průvod historickým centrem. O povolení obchůzky žádají starostu města Rostislava Koštiala. „Je to proto, abychom mohli vyvádět po městě různé skopičiny. Například pokreslíme rtěnkou lidem obličej. Historicky je dané, že masky měly volný pohyb,“ objasňuje Ševčík. Starosta žadatelům vyhovuje.

Masopust se koná v Mikulově už po sedmadvacáté. Ovšem postupem doby se řádění masek zmírnilo. „Dříve masky chodily i do domů a rozházely tam třeba nábytek nebo dřevo na dvoře. Dneska už by to lidé asi nevzali,“ vzpomíná Ševčík.

Tanec a zpěv neopouští masky ani při průchodu historickým městem. Každé zastavení vyplní další ukázka tance Pod šable. I když počasí masopustu přeje a svítí slunce, lidé si rádi berou na zahřátí kelímek s čajem či svařákem nebo panáka něčeho ostřejšího. Fašankové veselení trvá v Mikulově až do půl dvanácté. Někteří pokračují i déle.