Hned v přízemí ale zrak všech procházejících poutaly dveře bytu manželů Surých zapečetěné břeclavskými kriminalisty. Sousedé už dobře věděli proč. Ostatky Libuše Suré našli policisté v nedaleké garáži. Její manžel se policistům přiznal, že ji zavraždil on sám.

Mezi místními to vzbudilo velký rozruch. Podle jejich slov byla Surá milá a stále pečlivě upravená paní. Její manžel byl zase švihák, statný muž, voják z povolání. Podle řečí ale také proutník. „Léto jsem trávila u dcery na chalupě. Když jsem se vrátila, zjistila jsem, že mám vyměněnou sousedku. Nebylo to poprvé, co si našel ženskou,“ zavzpomínala sousedka Bedřiška Horáková.

Suří podle ní přesto působili spokojeným dojmem. Sousedé sice občas zaslechli bouřlivé hádky, druhý den už se ale manželé tvářili, jako by se nechumelilo. Na Surého navíc všichni vzpomínají jako na přičinlivého manžela. Umýval zem ve společných prostorách domu, klepal koberce, věšel prádlo, manželce koupil vše, na co si vzpomněla. „Víte, já jsem je neměla moc ráda, ale něco tak hrozného bych nepřála nikomu,“ konstatovala včera tiše jedna z obyvatelek domu.

Nájemníci stále nemůžou uvěřit, že devět měsíců chodili kolem násilníka. „Bylo nám podezřelé, že Libuš je tak dlouho pryč a on nám není schopný vysvětlit kde. Už jsme se obávali nejhoršího. Hledali ji po celém světě a ona ležela jen kus odtud. Je to strašné,“ vlily se sousedce slzy do očí.
Připadá si prý jako ve filmu. Jen jedno ji zaráží. V době moderní techniky se člověk na devět měsíců vypaří jako pára nad hrncem. „Nejvíc se teď bojím, co bude s jejich dcerou. Je už dospělá, ale má mentalitu malého dítěte. Je v Břežanech v ústavu. Kdo si ji vezme domů na Vánoce?“ ptá se roztřeseným hlasem Horáková.