Betonový parket, na němž se odehrávají hody, je kolem druhé hodiny sobotního odpoledne prázdný. Lidé se tlačí na lavičkách pod stany, ve stínu. I když se na pódiu střídají ženské a mužácké pěvecké sbory, hodně Bořetických zahnaly tropické teploty a ostré slunce do kulturního domu.

Odešel po válce

Výstava fotografií z historie obce nalákala do sálu čtyřiasedmdesá­tiletého Cyrila Pazderku. Od roku 1968 žije v zahraničí. „Vracím se do Bořetic rád. Žil jsem tady za druhé světové války. Šest let. Můj otec přišel v devětatřicátém poté, co musel odejít ze Slovenska. Dramatický byl i náš odchod z obce. Čtrnáctého dubna posledního roku války se k Bořeticím přiblížila fronta a jeden z granátů rozpůlil stůl, na němž jsme předtím obědvali. Šli jsme do pohraničí, do Mikulova," líčí své osudy Pazderka.

Na školních fotkách poznává i svou sestru. Prstem se na nich hledají i další rodáci, kteří dorazili na sraz. Z celé republiky i ze zahraničí.

Pazderka se vrátil do Bořetic po mnoha letech. Žil v Rakousku a již dvaadvacet let pracuje v Německu. „Své emigrace nelituji. V cizině jsem pracoval jako strojař. I proto jsem přinesl jako pozornost nástroj, který je ve znaku rodu Pazderků – vochli. Zpracovával se s ní len, strhávala pazdeř," poučuje mě. A přiznává, že v rodné obci se již jednou mihl na hodech.

Náš hovor přerušuje strojvedoucí: „Za pět minut odjezd," huláká. Klimatizovaný vláček si pochvaluje starosta Bořetic Václav Surman. „Vozí zájemce po obci. Jezdí zaplněný. Lidi jsou rádi, že si prohlédnou Bořetice v celé kráse. Někteří se už pro svůj věk nedostanou do všech koutů," vysvětluje mi nápad s dopravní atrakcí starosta.

Podle něj je celá akce hlavně o setkávání. Lidé si po letech vyměňují své životní osudy a vzpomínají.

Křtila i Pilarová

Kolem čtvrté hodiny odpoledne už všichni netrpělivě očekávají zpěvačku Evu Pilarovou. Je tahákem programu. Hned po příjezdu ji přišly přivítat členky sboru Bořečanky. Zatímco se trojnásobná držitelka Zlatého slavíka připravuje na vystoupení, rozpovídá se o svém vztahu k obci. „Znám Bořetice z dětských let. Přes ně jsme jezdili na Vrbici. Narodila se tam moje maminka. Před nedávnem oslavila osmadevadesát let," povídá. Kvůli horku ji ale s sebou raději nevzala.

„Rodáci se mají scházet. Jako krajané v cizině," zamýšlí se a za chvíli již venku na živo zpívá Montiho čardáš, svůj hit.

Spolu se zástupci obce, významnými hosty a autory poté křtí novou knihu Bořetice v proměnách času. Účastní se i společné autogramiády. „Kniha jde na dračku. Možná i kvůli příležitosti získat podpis Evy Pilarové," říká Jana Procházková a podává rodákům další výtisky. O historii obce se toho chtějí dovědět více, než jim prozradily fotografie.

PŘEMYSL SPĚVÁK