Velký reformátor rakouského dělostřelectva

O českých zemích se tvrdí, že jsou kolébkou „moderní“ středověké taktiky dělostřelectva, díky husitům. Málo známým faktem ale je, že o zásadní modernizaci rakouského dělostřelectva se zasloužil kníže Josef Václav z Liechtensteinu, mimo jiné pán na Valticích.Josef Václav kníže Liechtenstein (1696–1772) se narodil jako syn polního podmaršálka Philippa Erasma z Liechtensteinu, který bojoval v Itálii pod velením prince Evžena Savojského a padl roku 1704 v bitvě u Castelnuova.

Říká se, že mladý kníže Josef Václav „měl armádu v krvi“. V šestnácti letech vstoupil do armády a vysloužil si ostruhy ve válce s Turky. Poté bojoval v hodnosti generálmajora pod velením Evžena Savojského ve válce o španělské dědictví proti Francii a v letech 1733–1738 se zúčastnil války Habsburků o polské dědictví, kde dosáhl povýšení na polního maršála.

Své schopnosti pak prokázal i v diplomacii. V roce 1735 odjel jako vyslanec do Berlína, kde uzavřel spojenectví císaře s pruským králem. Pak následovala jeho nejvýznamnější diplomatická mise, kdy byl v letech 1737 až 1741 vyslancem v Paříži. V průběhu této mise získal v roce 1739 od císaře řád Zlatého rouna.

Dodnes je ve Vídni zachován jeho nádherný zlatý vyslanecký kočár. Celá mise ho stála dva a půl milionu zlatých, které platil z vlastního. Říkalo se, že byl pro Habsburky nepostradatelný, a ti ho pověřovali dalšími důležitými úkoly.
Krátce po smrti císaře Karla VI. v září roku 1740 vypukla válka o habsburské dědictví. O čtyři roky později Marie Terezie pověřila knížete Josefa Václava z Liechtensteinu reformou své „artilérie“.

S pomocí domácích a hlavně zahraničních odborníků vytvořil novou organizaci dělostřelectva, sjednotil a snížil počet ráží děl, dal vyvíjet a vyrábět moderní prachové náplně a střely. Z vlastních peněz kníže platil část nákladů (v průměru padesát tisíc zlatých ročně).

Velkou pozornost věnoval výcviku a vzdělání dělostřelců. Již v roce 1744 byla založena Dělostřelecká brigádní škola ve Vídni. Štáb dělostřelectva sídlil v Českých Budějovicích a v nedalekém Týně nad Vltavou vzniklo velké dělostřelecké cvičiště.

Dvě třetiny dělostřelců pocházely z Čech, tedy ze země, která měla dlouhou tradici dělostřelectva již od doby husitských válek. Zájemci museli umět číst a psát německy a být svobodní. Poprvé pruský král Bedřich II. poznal sílu obnoveného rakouského dělostřelectva v bitvě u Kolína 18. června 1757.

Rakouské dělostřelectvo se na dvě století stalo nejobávanějším druhem zbraně jeho armády.
Jako polní maršál zvítězil nad francouzsko-španělskou armádou v bitvě u Piacenzy (16. června 1746), po které si Rakousko udrželo kontrolu nad milánským vévodstvím dalšího půl století.

Mimořádně čestným úkolem pověřila knížete Josefa Václava císařovna Marie Terezie v roce 1760. Byl totiž jako její vyslanec pověřen přivézt do Vídně nevěstu pro následníka trůnu Marii Isabellu Bourbonsko-parmskou, první manželku budoucího císaře Josefa II.

Josef Václav Liechtenstein se v roce 1718 oženil se svojí ovdovělou sestřenicí Annou Marií Antonií z Liechtensteinu (1699-1753), dcerou knížete Antonína Floriána. Protože neměl mužské dědice, přešlo vedení rodu na jeho synovce Františka Josefa I.

Jeho úspěšnou vojenskou a politickou kariéru připomíná jeho socha na čestném místě ve vídeňském Arsenalu, zlatý vyslanecký kočár v Liechtensteinském muzeu ve Vídni (do roku 1944 byl ve Valticích) nebo obraz zobrazující příjezd první manželky císaře Josefa II. do Vídně na zámku Schönbrunn. Na zámku v Lednici na nás shlíží ze vzácného mozaikového obrazu v takzvané předsíni.

PAVEL JUŘÍK. Autor je historik, který se zabývá významnými šlechtickými rody