Jé, podívejte, starý počítač! křičí dvě děti při pohledu na léty sešlý psací stroj. Vzápětí se v jednom z vagonů takzvaného Legiovlaku ozývá tichý smích. Ti starší vědí. Pozorně naslouchají slovům průvodce v dobové uniformě, který s nimi prochází replikami jedenácti legionářských vagonů. A poutavě hovoří o životě a boji Čechů a Slováků 
v Rusku v letech 1918 až 1920.

Zájemcům ukazuje třeba nespolehlivý francouzský kulomet Chauchat, jemuž legionáři přezdívali Čaučau. „Neměli ho rádi, byl to krám. Říkali, že by bylo lepší, kdyby Francouzi zásobovali těmito zbraněmi bolševiky," vypráví „voják".

Je sobota hodina po poledni a do areálu břeclavské Fosfy proudí davy lidí. Právě tato jediná česká soukromá firma, která u příležitosti stého výročí boje československých legií za samostatný stát podpořila vznik Legiovlaku, se stala jeho další zastávkou. „Legiovlak jsem si prohlédl už ve Zlíně, ale bylo tam moc lidí. Chtěl jsem si ho proto pořádně projít ještě jednou," svěřuje se například Petr Hrdý ze Strážnice.

O legiích
Byly to dobrovolnické vojenské jednotky na ruském území v letech 1914–1920, jež bojovaly nejdříve proti rakousko-uherské armádě a Němcům na Ukrajině a poté za ruského cara spolu s Bílou armádou proti Rudé armádě.

Hned na recepci ho vítá putovní výstava věnovaná legionářům. Po její prohlídce se spolu s dalšími vydává po vyznačené trase „chemičkou" až k Legiovlaku. „Jsme příjemně překvapení, lidí chodí nad očekávání. Troufnu si říct, že od rána už tady bylo určitě pět set návštěvníků," odhaduje Anna Ivančicová z Fosfy.

Co firmu s legionáři vlastně spojuje? Podle ní zejména vyznávání společných hodnot. „Snažíme se na podobných hodnotách budovat naši firemní kulturu," říká.

Mezitím pokračuje komentovaná prohlídka vlaku. Přítomní se například dozvídají, že nejvěrnějšími zvířaty vojáků byli vši. „Je to moc zajímavé. Jsem rád, že díky Fosfě máme něco takového možnost vidět. Mohla by to být inspirace pro další břeclavské firmy," míní radní města Svatopluk Pěček, který také přišel.

V dalším vagonu mezitím nachází Vladimír Kašík ze Starého Poddvorova stopu po svém pradědovi Eduardu Kašíkovi. „Máte tady flešku?" ptá se ochotný muž v uniformě, jemuž za zády mezi dobovými předměty nepatřičně září notebook. Má to svůj důvod. Právě díky moderní pomůcce totiž dokáže najít zájemcům řadu informací o jejich předcích – legionářích.

Když mu muž z Hodonínska podá paměťovou schránku, hned se dá do díla. „Stáhnu vám na ni kroniku pluku, kde máte události zachycené téměř den po dni," překvapuje.

Kašík září spokojeností. „Právě proto jsem vzal své dva syny, aby věděli, kdo byl jejich předek. Patřil k osmému střeleckému pluku. S legionáři projel celou Transsibiřskou magistrálu," neskrývá hrdost.

Legiovlak zůstane v břeclavské Fosfě stát ještě v pondělí a v úterý. Vedle školáků mají stále šanci na jeho prohlídku i všichni ostatní zájemci.