„Bicí nástroje mě lákaly již od dětství, ale v té době jsem si takové přání doma nedokázala úplně prosadit," vysvětluje žena.

Ke splnění snu se dostala až po letech. Díky kamarádovi. „Také chtěl být bubeníkem. Domluvil nám první hudební lekci v zušce v Pohořelicích," vzpomíná Zajícová.

Stížnostem sousedů se vyhýbá pomocí zvukové izolace. „Mám vyhrazenou malou místnost ve sklepě našeho domu. Je izolovaná dle našich nejlepších možností. Takže ne až tak moc," směje se.

Místnost oblepila platy od vajíček. „Zajišťují lepší akustiku. Scházíme se tam i s kapelou, přestože máme občas problém se tam všichni vůbec vejít," líčí Zajícová.

Pod postelí schovává také kytaru. „Tu nadělil Ježíšek, když jsem se rozhodla s klavírem přestat," zmiňuje žena.

Výběr bicích vysvětluje jednoduše. „Chtěla jsem najít nástroj, na který u nás doma nikdo nehraje. A podařilo se, i když výběr byl pro většinu rodiny překvapením," říká.

Před pěti lety spojili s kamarády své nástroje a vznikla její první kapela. Po předělávkách starších rockových a punk rockových písní došlo i na vlastní skladby, které si zahrají na lokálních akcích či jen tak pro přátele.

Pro Zajícovou je to jen bonus. „Jsem ráda, že se sejdeme s přáteli a společně si dvě nebo tři hodinky zahrajeme. Vystoupení jsou navíc. Člověk si může užít trochu ,slávy' a hlavně získat nějakou zpětnou vazbu k tomu, co dělá," vysvětluje.

Když nehraje, poslouchá. Ráda si do sluchátek pustí Indie, alternativní rock a také irské písně. Miluje, když se v písničkách, nehledě na jejich žánr, objeví klasické nástroje jako housle, dechy nebo třeba i dudy.

Své další zájmy označuje mladá bubenice za obyčejné. „Vlastně i na mé hře na bicí je netradiční jen to, že se jí moc dívek nevěnuje," zamyslí se.

Ve volném čase ráda maluje nebo pracuje s keramikou. 
S radostí si také přečte napínavou detektivku.

LENKA NEJEDLÍKOVÁ