Je to jako hledět do křišťálové koule. Přesto lze říct, že jednou možná zasedne v redakci Břeclavského deníku Rovnost a týdeníku Nový život. „Vždycky mě bavilo psát. A bavilo by mě to i pracovně." Zatím však deváťačka Nela Haluzová nabírá zkušenosti ve školním časopisu.

Úterý, čtrnáct hodin a čtrnáct minut. Dívka společně s redakčními kolegy usedá v třídě základní školy v Lanžhotě. Mladí novináři vedení učitelem 
a šéfredaktorem Petrem Vlasákem připravují nové číslo svého měsíčníku Klubko new. „Časopis tady fungoval už před lety," vypráví Vlasák. 


A pokračuje. „Když jsem asi před rokem a půl nastoupil, měl měsíčník, tehdy pod názvem Klubko, asi roční odmlku. Obnovili jsme jej a upravili na Klubko new."

Redakci tvoří přibližně desítka žáků připravujících časopis o rozsahu deseti stran. Titulní stranu osazují zajímavou fotkou, nechybí slovo šéfredaktora ani poutání na další články. Podobně jako v novinách.

Najít lze texty ze školních akcí, rozhovor, anketu nebo kulturní tipy. „Děti si procvičí různé žánry a jazyk. Zlepší se také v sociálních dovednostech, důležitý je kontakt 
a schopnost oslovit lidi. A navíc alespoň částečně zjistí, co obnáší vydávání tisku. Jde vlastně o mediální výchovu," líčí Vlasák.

Na tabuli se objevují čísla stran. U nich pak témata, která je zaplní: Tříkrálová sbírka, rozhovor s učitelkou, zápisy prvňáčků. „Co se zeptat i těch starších, co si ze zápisů pamatují?" ptá se jeden z mladých redaktorů. Nápad se ujímá.

A co sport? Ruce zůstávají dole, množství námětů polevuje. Lanžhotští nakonec využijí rezervní text, který dosud takzvaně sušili. Tedy ponechávali na vhodnou dobu.

Rvačka není ani o rozhovor. „Dělala jsem ho minule, už ho nechci," kroutí hlavou jedna z dívek.

Místo něj udělá kulturní tipy, otázky bude vybrané učitelce klást někdo jiný. „Základem jsou témata týkající se života ve škole i mimo ni," přikyvuje učitel.

Líčí, že náklady na tisk časopisu jsou téměř minimální a část se vrátí. Barevnou variantu lze koupit za patnáct korun, černobílou za pět. Daleko důležitější je pro vedoucího sehnat zodpovědné žáky, které psaní baví. Plusem je pak alespoň náznak talentu.

Redakci tvoří děti z druhého stupně. „Fungujeme jako zájmový kroužek. A čerpá od nás i obecní zpravodaj, jde také o podněty do školní kroniky," míní Vlasák.

Úterní porada trvá hodinu. Příště se lanžhotští školáci sejdou u počítačů, kde se vrhnou na psaní. „Nejraději mám reportáže a recenze. Třeba na filmy nebo knihy. Když článek odevzdám, ptám se, jestli je to dobré. Zatím se mi ještě nic nevrátilo, sarkasmus se ale snažím krotit," říká 
s úsměvem deváťačka Nela.

Stejně jako u ní doma se časopis dostává také do rukou rodičů a prarodičů dalších školáků. Signálem, že je nové číslo k dispozici, se stala zkouška sirén. Zní každou první středu v měsíci. To ví přece každý školák.