Dostanete se ještě někdy k hraní na varhany? Kdysi jste směřovala ke koncertní dráze.
close
info
Zdroj: Se svolením Evy Kořínkové
zoom_in
Andrea Šenkyříková
To už jsem dávno vzdala. V mládí jsem denně cvičila v katedrále svatého Václava v Olomouci. Díky mezinárodní varhanní soutěži jsem poznala hudebního skladatele Petra Ebena a ten mi narejstříkoval svá tři preludia, která jsem na soutěži hrála. Byly to pro mne hodně silné zážitky, ze kterých jsem žila dlouhé roky, když jsem se přestěhovala do Prahy. Narodily se nám tři děti. Bez pomoci babiček, bezpečného zázemí, ve městě, kde jsem z počátku nikoho neznala, nebylo bohužel možné v hraní na varhany pokračovat. Dělala jsem však všechno pro to, abych s hudbou zůstala propojená. Doprovázela jsem své děti na piano, když se učily hrát na klarinet a violoncello. Hra na klavír zůstává mému srdci stále nejblíž.
Jaký byl 9. ročník festivalu Open House Praha 2023:
Jaké varhany v pražských kostelích posloucháte nejraději?
Díky letnímu semináři, který pořádala Společnost pro starou hudbu, jsem si mohla vyzkoušet hru na varhany například v Týnském chrámu nebo ve svatovítské katedrále. Nejraději se ale zaposlouchám do tónů nástroje v olomoucké Katedrále svatého Václava, protože s ním mám největší zkušenost.
close
info
Zdroj: Se svolením Michala Doležala
zoom_in
Bývalé Elektrické podniky Praha-Bubenská 1
Co vás přivedlo k zájmu o architekturu?
V roce 1985 jsem se s čerstvě narozenou dcerkou přistěhovala za manželem do Prahy. V Olomouci se nám nepodařilo sehnat bydlení. Manžel Láďa tehdy uspěl ve výběrovém řízení na kotelníka v evangelickém semináři V Jirchářích. K paradoxům tehdejších časů patřilo, že komise předpokládala, že absolvent matfyzu bude mít ke kotlům blíž než klasičtí filologové a další lidi z humanitních oborů, kteří se o tuhle práci také ucházeli.
Získali jsme zároveň služební byt v centru Prahy. Při vycházkách s dětmi jsem žasla nad nádherou staveb a umem architektů a stavitelů v dobách, kdy nebyly dnešní technické vymoženosti. Objevila jsem tehdy třeba nádhernou a očím běžných lidí ukrytou zahradu v Opatovické ulici. Skoro jako ze slavné Trnkovy knihy. Moc ráda jsem s dětmi v devadesátých letech chodila také na pravidelné sobotní workshopy do paláců Národní galerie.
Měla jsem velkou radost, že jsme letos poprvé mohli otevřít Muzeum literatury v Petschkově vile, která byla dlouho prázdná. Kolem domu jsem chodila léta a jeho chátrání mi rvalo srdce.
Kdy se objevil nápad, že by se v Praze mohl konat festival Open House?
Londýnský festival Open House jsem objevila na internetu na konci roku 2012. Koncept objevování města s očima a myslí otevřenými dokořán mě oslovil. Nejen poznávání, v němž jsem měla pocit velkého deficitu, ale také sociální přesahy. Začala jsem přemýšlet o přenesení konceptu do Prahy. Města, v nichž festival probíhá, jsou propojena platformou Open House Worldwide. V březnu roku 2013 jsem poprvé oslovila zakladatelku londýnského Open House Victorii Thornton, abych zjistila podmínky pro zapojení do mezinárodní sítě a pro realizaci festivalu v Praze.
Bylo obtížné přesvědčit majitele objektů, že taková akce má smysl?
Začali jsme oslovovat majitele budov, které jsme si vytipovali, a zjistili, že to vůbec nebude snadné. Neměli jsme nic v ruce. Organizace bez historie musí o svých kvalitách přesvědčovat dlouho a začínali jsme s velmi malým rozpočtem. Přiznávám, že nejednou jsem to chtěla vzdát. Můj manžel byl skvělý, vždycky mě povzbudil, abych pokračovala. První ročník festivalu jsme uspořádali už v květnu 2015, jen necelý rok od podpisu licence.
Otevřeli jsme dveře do třiceti tří budov. Během jediného květnového víkendu objekty přivítaly skoro čtyřicet tisíc návštěv. Spousta děkovných mailů, nadšené sdílení reakcí na sociálních sítích včetně fotografií z budov bylo úžasnou energií, která nás jen utvrdila ve smysluplnosti naší práce a povzbudila do příprav dalších ročníků.
close
info
Zdroj: Se svolením Evy Kořínkové
zoom_in
Andrea ŠenkyříkováAndrea Šenkyříková
Zakladatelka a v současné době kreativní ředitelka organizace Open House Praha, z. ú., pochází z Jesenicka. Po maturitě na farmaceutické škole se rozhodla nevěnovat se dále chemii, ale své vášni – hře na klavír a později na varhany. Po mateřské dovolené se profesně začala věnovat problematice lidských práv, nejprve na Úřadu vlády, poté v organizaci Otevřená společnost také v rámci programu Veřejný prostor přátelský lidem. V květnu roku 2014 stála u založení organizace Open House Praha. Architektonicky zajímavé pražské objekty se poprvé otevřely návštěvníkům o rok později. Andrea má ráda estetiku, design, vážnou, ale i rockovou hudbu a zpěv. Byla první čtenářkou knih, které překládal její muž Ladislav Šenkyřík.
O jaký objekt byl tehdy největší zájem?
Když jsem byla na schůzce v budově Ministerstva průmyslu a obchodu ČR Na Františku domlouvat její otevření v rámci festivalu, požádala jsem také o vstup do prosklené kopule. Zástupkyně ředitele odboru komunikace byla v rozpacích, protože z bezpečnostních důvodů nikdy předtím nikoho z veřejnosti do kopule nepustili. Nakonec nám vstup umožnili, kopule se vůbec poprvé otevřela veřejnosti.
Nějaká paní na sítích psala, že se jí díky Open House Praha splnil dětský sen. Největší zájem měli účastníci festivalu o výhled z terasy Tančícího domu, o pracovnu generálního ředitele v karlínském Main Pointu a Kramářovu vilu. V nabídce bylo i sedm objektů, k jejichž prohlídkám byla z důvodu omezené kapacity nutná registrace. On-line rezervace byly zaplněny dvě minuty po spuštění. Obrovský zájem byl především o žižkovskou Ústřední telekomunikační budovu O2, elektrárnu Štvanice a dům U Dvou zlatých medvědů. Zájem lidí dalece předčil naše očekávání.
Proč zapojit vaši budovu či prostor do festivalu Open House Praha?
Květnový termín konání určuje licence?
Ne, termíny si určují organizátoři v jednotlivých městech. Londýnský Open House probíhá v září. Jenže v Praze se během podzimu už konala spousta dalších zavedených přehlídek a festivalů. Nechtěli jsme proto přidávat další a tříštit zájem návštěvníků. Květnový termín je pro nás nekomfortní z pohledu financí, protože ještě neznáme všechna rozhodnutí z hlediska dotací, ale je to krásný jarní měsíc, kdy všechno kvete, a zatím jsme vždycky měli velké štěstí i na počasí.
Praha je jediným městem v Česku, které získalo licenci Open House Worldwide?
Hned po prvním ročníku se mi ozvali lidé z Hradce Králové, což by bylo skvělé, jsou tam například skvělé Gočárovy realizace. Odkázala jsem je na Victorii Thornton, od té doby nemám zprávy, jestli nějaká jednání proběhla. Potom se ozvala paní architektka z Bratislavy, ale taky zatím nic. Do sítě Open House Worldwide se později zapojilo Brno, kde festival už několik let také probíhá.
Festival otevřených budov
close
info
Zdroj: Se svolením Dušana Vondry
zoom_in
Lanneho vila.
Open House je největší světovou architektonickou akcí. Prostřednictvím prohlídek běžně nepřístupných budov a prostorů přináší přímý zážitek z architektury a umožňuje její poznávání v různých souvislostech. Poprvé otevřel své běžně nepřístupné objekty návštěvníkům Londýn, u zrodu svátku architektury zde stála Victoria Thornton. K architektuře měla blízko od dětství, rodiče byli architekty. Victoria vystudovala management umění. Na začátku své kariéry pracovala jako nezávislá produkční a poradkyně architektů v různých ateliérech.
V roce 1992 založila neziskovou iniciativu Open City, která inspirovala vznik mezinárodní sítě Open House Worldwide. Festival se koná v padesáti městech světa. Paní Thornton se stala nositelkou Řádu britského impéria za přínos a služby v oblasti architektury a vzdělávání.
V Praze se opět otevřou běžně nepřístupné budovy a prostory během víkendu 18.–19. května 2024. Od 13. do 17. května se můžete těšit na bohatý doprovodný program v podobě přednášek, diskusí, procházek a dalšího. Organizátoři se zaměřují na co největší bezbariérovost programu pro různé skupiny obyvatel. Víkendový program nabízí speciální prohlídky pro děti, dále pak osoby se sluchovým či zrakovým postižením.
Účastnila jste se někdy londýnského víkendu otevřených domů?
Měla jsem tu možnost v roce 2016. Bylo otevřeno přes osm set budov, ale stihla jsem navštívit jen tři. Vzdálenosti mezi objekty jsou tam větší a někde i mnohem delší fronty. Než jsme se dostali do budovy ministerstva zahraničních věcí, vystáli jsme více než čtyřhodinovou frontu. Překvapilo mne, jak byli lidé trpěliví. Victoria Thornton říká, že i fronty jsou důležité, aby lidé spolu komunikovali, doporučovali si, kam jít.
V jednom z nejvyšších pater slavného mrakodrapu „Okurky“ (Swiss Re Tower) jsem na přání Victorie tehdejším začátečnickým městům, jako byla Turín, Milán, Atlanta a San Diego, popisovala své zkušenosti s pořádáním festivalu. Zúčastnila jsem se také zahajovací recepce pro partnery v další úžasné budově The Leandenhall Building, v níž přivítal hosty slavný architekt Richard George Rogers.
Jak získáváte dobrovolníky, kteří v jednotlivých budovách pomáhají?
Když jsem začínala s organizací festivalu, vůbec jsem netušila, kolik výzev mě čeká. Kromě přesvědčování majitelů budov, aby je pro nás otevřeli, mluvím také o pěstování dobrovolnické kultury. V Česku nemá kořeny a tradici. Hodně nám tehdy pomohly sociální sítě, přivedli jsme rodinné příslušníky, kamarády. Sehnali jsme třicet osm nadšenců, kteří nám pomáhali. V roce 2022 se do akce zapojilo už čtyři sta dobrovolníků, letos ještě o stovku víc. Snažíme se o ně pečovat, vracejí se k nám. Na after party, kterou vždycky pořádáme jakožto poděkování těmto nepostradatelným pomocníkům, mi letos dvě dámy řekly, že jsou s námi od prvního ročníku, devět let. Klobouk dolů.
close
info
Zdroj: Se svolením Dušana Vondry
zoom_in
Letiště Václava Havla - Terminál 4.
Kolik objektů se otevřelo letos během předposledního květnového víkendu?
Šlo o sto sedm běžně nepřístupných budov a prostor. Doprovodný program a otevřené budovy zaznamenaly přes 83 tisíc návštěv, což je nejvyšší návštěvnost v historii festivalu. Jedním z nejnavštěvovanějších projektů se stala Nová scéna Národního divadla, kde si lidé mohli prohlédnout zákulisí a technické prostory.
V neděli byly u příležitosti 200. výročí narození architekta Antonína Viktora Barvitia otevřeny dvě honosné vily – Lannova vila v Bubenči a Gröbeho vila v Havlíčkových sadech, dále kostel svatého Václava na Smíchově, kostel svatého Filipa a Jakuba na hřbitově na Malvazinkách a další zajímavá místa. Lidé si mohli prohlédnout budovu Terminálu 4, nejstarší části Letiště Václava Havla, vládní a prezidentský salonek. Zájem byl také o průmyslové a technické stavby, například továrnu Koh-i-noor ve Vršovicích. Pokračovat bych mohla hodně dlouho. V otevřených budovách se uskutečnily téměř čtyři tisíce komentovaných prohlídek.
close
info
Zdroj: Se svolením Dušana Vondry
zoom_in
Továrna Koh-i-noor ve Vršovicích.
O jaké typy budov bývá největší zájem?
Obecně je vždycky velký zájem o paláce. Letos davy mířily do Nostického, Černínského a Petschkova paláce. V prvních letech byl velký zájem o Invalidovnu. Ale každý si najde to své, někdo technologická zázemí, jiný výhledy. Mezi hojně navštěvované objekty, které se letos festivalu zúčastnily, patřil také třeba Desfourský palác, Vršovická vodárna v Michli, Quadrio nebo bývalé Elektrické podniky, dnes Bubenská 1. Zhruba dvě třetiny budov otevíráme opakovaně, každý rok přidáváme dvacet až třicet novinek.
Pořád máte z čeho vybírat?
Tipy na zajímavé objekty si vedu od prvního ročníku. Mám jich kolem sedmi set. Zároveň nám své nápady posílají přes sociální sítě také naši fanoušci a občas se hlásí budovy samotné. Přála bych si, aby přibývalo domů, kterým rekonstrukce vdechla nový život. Vidím kolem sebe spoustu nádherných, leč chátrajících prázdných objektů, se kterými se nic neděje. Potřebovaly by zachraňovat.
Měla jsem velkou radost, že jsme mohli poprvé letos otevřít Muzeum literatury v Petschkově vile, která byla dlouho prázdná. Kolem domu jsem chodila léta a jeho chátrání mi rvalo srdce. Záchrany se ujal Památník národního písemnictví. Mám ráda příběhy budov a nasávání jejich atmosféry, baví mě objevování osobností a tvůrců, kteří jsou s daným objektem spojeni.
Varinty brutalismu & bývalý Hotel Intercontinental:
Pořádáte také tematické procházky. Proč?
Uvažovali jsme o nich delší dobu, hlavně období covidu nás k tomu navedlo. Hodně měst v síti Open House Worldwide začalo natáčet komentované prohlídky, ale uvědomili jsme si, že nechceme držet lidi u monitorů, naopak je chceme vytáhnout ven. Zároveň tímhle způsobem udržujeme kontakt s našimi fanoušky a procházky nám pomáhají dofinancovat festival. Vloni skončil festival v minusu, dotace a dárci výdaje na něj nepokryjí.
Procházky nám v tomto směru pomáhají. Lidé se během nich mohou podívat do míst, která třeba nestihli během festivalu navštívit, nebo se dozvědět zajímavosti o různých částech Prahy, jako jsou Bubeneč, Žižkov, Karlín a podobně. Máme šikovné lidi, kteří je plánují, i skvělé průvodce.
O hodnotě historických objektů není pochyb. Kam byste zavedla přátele ze zahraničí, kteří se zajímají o moderní architekturu?
Ukázala bych jim polyfunkční palác Drn na Národní třídě. Ten totiž představuje respekt a úctu k historické podobě barokních staveb, spojuje Paláce Dunaj z roku 1930 s barokním Schönkirchovským palácem. Zůstaly zachovány původní konstrukce. Atmosféra je tak autentická, že ji člověk musí zažít na vlastní kůži. Během prohlídky vždycky zažívám dojetí. A pak bych je zavedla do blízké Mikulandské ulice. V řadové zástavbě je schované Technologické centrum UMPRUM. Mimořádně vydařená rekonstrukce proměnila novorenesanční školní budovu. Je to neuvěřitelné.
