Andrej Babiš se chytil do vlastní pasti. Tak dlouho vykřikoval, že do Česka nepustí ani migranta, až to nakonec bude právě jeho vláda, která do Česka zřejmě sama přesídlí stovky muslimských migrantů.

Měla to být taková hezká oslava, protože sto osmdesát miliard korun vám jen tak někdo každý den nepřiveze. Ursula von der Leyenová přijela do Prahy oznámit schválení českého národního Plánu obnovy, který má po koronavirové krizi touto obří částkou pomoci nastartovat pocovidovou obnovu naší země.

Zpráva o příjezdu Leyenové s odsouhlasenou dohodou byla dobrou zprávou, protože jsme byli mezi prvními státy, kde ke schválení Bruselem došlo.

Plán má však dvě velká ale. Tím prvním je samotná kvalita českého plánu, který připomíná klasické záplatování dálnice. A nikoli vytvoření něčeho nového, co by touto masivní injekcí, na kterou si mimochodem celá EU půjčuje, posunulo Česko civilizačně kupředu.

Druhý problém je ještě větší a je jím Andrej Babiš. Leyenová i zdroje z Evropské komise daly včera jasně najevo, že projekty za 180 miliard Česku neproplatí, pokud Praha nevyřeší střet zájmů Babiše jako skutečného vlastníka Agrofertu. Tady už nejde o 50 milionů, jako u Čapího hnízda, ale o 180 miliard. Česko má obří malér jménem Andrej Babiš. Čím dříve se ho zbaví, tím lépe. Pro Česko a vlastně i pro Babiše.